doc. PhDr. Mojmír SVOBODA, CSc.

* 26. 10. 1931 – † 24. 02. 2004
* 26. 10. 1931 – † 24. 02. 2004

Přítel Mojmír Svoboda se narodil dne 26. října 1931 v Rožňave, v Košickém kraji, byl národnosti slovenské. Dětství strávil v kruhu svých rodičů a nejbližších přátel. Po vzniku tzv. "Slovenského státu" se s rodiči přestěhovali do Kutné Hory.

V letech 1945 až 1950 absolvoval gymnázium a abiturientský kurz pro učitele.

Po maturitě učil na Národní škole v Malíně u Kutné Hory a pak na jednotřídní Národní škole v Bělokozlech na Sázavě. Ovládal plynule ruský a německý jazyk.

V letech 1952 až 1954 vykonával vojenskou základní službu v Mikulově na Moravě. Poté vystudoval režii na Divadelní fakultě Pražské AMU a následně po celý profesní život se zabýval kulturou. Hrál divadlo, měl i menší role (např. ve filmech Jan Žižka a Andělská tvář). Dále působil jako inspektor kultury ONV, metodik Domu osvěty, vedoucí oddělení osvětového domu, vedoucí kulturní správy ONV a pracovník ideologického oddělení SKV KSČ v Ústí nad Labem. V letech 1960 až 1965 dálkově vystudoval fakultu Osvěty a novinářství UK Praha a získal titul doktor filosofie. Poté působil jako lektor KPŠ. V letech 1971 až 1973 absolvoval postgraduální kurz VŠP ÚV KSČ, na který navázal studiem Vědecké aspirantury.

V roce 1972 byl přijat do funkce odborného asistenta v oboru filozofie a vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, kde se později stal vedoucím katedry Marxismu-leninismu a získal titul kandidáta věd. Intenzivně se věnoval vědecké činnosti. Byl autorem mnoha historických publikací o komunistickém hnutí a estetické práci. Za knihu "Milníky bojů" obdržel cenu Českého literárního fondu. Na fakultě působil do června 1990, kdy byl Ústav marxismu-leninismu zrušen. Po odchodu vystřídal několik zaměstnání. Posléze našel uplatnění ve školství a vyučoval na gymnáziu.

V roce 1959 se oženil. S manželkou Jitkou, která pracovala ve Vědecké knihovně v Ústí nad Labem, vychovali syna Petra. Chvíle radosti a potěšení mu přinášela i vnučka, pro kterou mj. napsal knihu "Kronika Svobodových".

Byl dlouholetým členem Komunistické strany Československa a později i Komunistické strany Čech a Moravy. Měl řadu zálib a koníčků. Na tyto mu však zůstávalo velice málo času, protože většinu svého času věnoval vědecké, pedagogické a společensky angažované činnosti.

Po převratu v roce 1989 nepodlehl politickému, ideologickému a psychologickému tlaku. Odmítl zaujmout pasivní postoj k jevům, které byly v rozporu s jeho svědomím, historickou pravdou a celoživotní politickou orientací.

Nebylo proto náhodou, že patřil do skupiny komunistů a dalších levicově smýšlejících osob, které se aktivně podíleli na vzniku vlasteneckého hnutí a stali se iniciátory založení prvních Klubů českého pohraničí na severu Čech. Spolupodílel se i na přípravě I. ustavujícího Národního sněmu KČP, který 21. května 1994 v Ústí nad Labem zvolil patnáctičlennou Národní radu. Mezi prvním a druhým sněmem, kdy přítel Svoboda vykonával funkci předsedy NR, došlo k výraznému rozvoji KČP v České republice i k jeho zviditelnění nejen u nás, ale i za hranicemi naší země.

Ve druhém roce funkčního období však vedení Klubu neudrželo krok s rozvojem hnutí, k jehož rozmachu samo přispělo. Jednou z příčin bylo i vážné onemocnění, které příteli Svobodovi bránilo ve výkonu funkce. Proto po Nymburské části druhého sněmu, vedení NR na svém zasedání dne 13. července 1996 vyhovělo jeho žádosti a jmenovaného z funkce předsedy Národní rady uvolnilo. V Klubu českého pohraničí však působil v rámci svých zdravotních možností i v nastávajících letech, a to až do konce svého života.

Zemřel v 72 letech, dne 24. února 2004.

Přítel Mojmír Svoboda nikdy neupřednostňoval osobní zájmy. Jeho dlouholetá vědecko-pedagogická činnost a práce v KČP, zejména příkladné vlastenectví, občanská angažovanost a zásluhy o rozvoj Klubu českého pohraničí, byly opakovaně oceněny, mj. udělením "Čestného uznání NR KČP" a několika děkovnými dopisy.

Jeho jméno zůstane navždy zapsáno v análech Ústecké Krajské Rady KČP a na základě jejího doporučení, i v Síni slávy Klubu českého pohraničí, o čemž se současným udělením Vlasteneckého řádu in memoriam, rozhodlo Vedení NR KČP dne 8. 11. 2022.

ČEST JEHO VĚČNÉ PAMÁTCE!
NEZAPOMENEME!

Používáme cookies, abychom zajistili správné fungování a bezpečnost našich stránek. Tím vám můžeme zajistit tu nejlepší zkušenost při jejich návštěvě. Monitorujeme pouze četnost návštěv jednotlivých dílčích stránek.

Pokročilá nastavení

Zde můžete upravit své preference ohledně cookies. Následující kategorie můžete povolit či zakázat a svůj výběr uložit.

Bez nezbytných cookies se neobejde správné a bezpečné fungování našich stránek a registrační proces na nich.
Funkční cookies ukládají vaše preference a uzpůsobí podle nich naše stránky.
Výkonnostní cookies monitorují výkon našich stránek.
Díky marketingovým cookies můžeme měřit a analyzovat výkon našeho webu.