doc. PhDr. Mojmír SVOBODA, CSc.

Přítel Mojmír Svoboda se narodil dne 26. října 1931 v Rožňave, v Košickém kraji, byl národnosti slovenské. Dětství strávil v kruhu svých rodičů a nejbližších přátel. Po vzniku tzv. "Slovenského státu" se s rodiči přestěhovali do Kutné Hory.

V letech 1945 až 1950 absolvoval gymnázium a abiturientský kurz pro učitele.

Po maturitě učil na Národní škole v Malíně u Kutné Hory a pak na jednotřídní Národní škole v Bělokozlech na Sázavě. Ovládal plynule ruský a německý jazyk.

V letech 1952 až 1954 vykonával vojenskou základní službu v Mikulově na Moravě. Poté vystudoval režii na Divadelní fakultě Pražské AMU a následně po celý profesní život se zabýval kulturou. Hrál divadlo, měl i menší role (např. ve filmech Jan Žižka a Andělská tvář). Dále působil jako inspektor kultury ONV, metodik Domu osvěty, vedoucí oddělení osvětového domu, vedoucí kulturní správy ONV a pracovník ideologického oddělení SKV KSČ v Ústí nad Labem. V letech 1960 až 1965 dálkově vystudoval fakultu Osvěty a novinářství UK Praha a získal titul doktor filosofie. Poté působil jako lektor KPŠ. V letech 1971 až 1973 absolvoval postgraduální kurz VŠP ÚV KSČ, na který navázal studiem Vědecké aspirantury.

V roce 1972 byl přijat do funkce odborného asistenta v oboru filozofie a vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, kde se později stal vedoucím katedry Marxismu-leninismu a získal titul kandidáta věd. Intenzivně se věnoval vědecké činnosti. Byl autorem mnoha historických publikací o komunistickém hnutí a estetické práci. Za knihu "Milníky bojů" obdržel cenu Českého literárního fondu. Na fakultě působil do června 1990, kdy byl Ústav marxismu-leninismu zrušen. Po odchodu vystřídal několik zaměstnání. Posléze našel uplatnění ve školství a vyučoval na gymnáziu.

V roce 1959 se oženil. S manželkou Jitkou, která pracovala ve Vědecké knihovně v Ústí nad Labem, vychovali syna Petra. Chvíle radosti a potěšení mu přinášela i vnučka, pro kterou mj. napsal knihu "Kronika Svobodových".

Byl dlouholetým členem Komunistické strany Československa a později i Komunistické strany Čech a Moravy. Měl řadu zálib a koníčků. Na tyto mu však zůstávalo velice málo času, protože většinu svého času věnoval vědecké, pedagogické a společensky angažované činnosti.

Po převratu v roce 1989 nepodlehl politickému, ideologickému a psychologickému tlaku. Odmítl zaujmout pasivní postoj k jevům, které byly v rozporu s jeho svědomím, historickou pravdou a celoživotní politickou orientací.

Nebylo proto náhodou, že patřil do skupiny komunistů a dalších levicově smýšlejících osob, které se aktivně podíleli na vzniku vlasteneckého hnutí a stali se iniciátory založení prvních Klubů českého pohraničí na severu Čech. Spolupodílel se i na přípravě I. ustavujícího Národního sněmu KČP, který 21. května 1994 v Ústí nad Labem zvolil patnáctičlennou Národní radu. Mezi prvním a druhým sněmem, kdy přítel Svoboda vykonával funkci předsedy NR, došlo k výraznému rozvoji KČP v České republice i k jeho zviditelnění nejen u nás, ale i za hranicemi naší země.

Ve druhém roce funkčního období však vedení Klubu neudrželo krok s rozvojem hnutí, k jehož rozmachu samo přispělo. Jednou z příčin bylo i vážné onemocnění, které příteli Svobodovi bránilo ve výkonu funkce. Proto po Nymburské části druhého sněmu, vedení NR na svém zasedání dne 13. července 1996 vyhovělo jeho žádosti a jmenovaného z funkce předsedy Národní rady uvolnilo. V Klubu českého pohraničí však působil v rámci svých zdravotních možností i v nastávajících letech, a to až do konce svého života.

Zemřel v 72 letech, dne 24. února 2004.

Přítel Mojmír Svoboda nikdy neupřednostňoval osobní zájmy. Jeho dlouholetá vědecko-pedagogická činnost a práce v KČP, zejména příkladné vlastenectví, občanská angažovanost a zásluhy o rozvoj Klubu českého pohraničí, byly opakovaně oceněny, mj. udělením "Čestného uznání NR KČP" a několika děkovnými dopisy.

Jeho jméno zůstane navždy zapsáno v análech Ústecké Krajské Rady KČP a na základě jejího doporučení, i v Síni slávy Klubu českého pohraničí, o čemž se současným udělením Vlasteneckého řádu in memoriam, rozhodlo Vedení NR KČP dne 8. 11. 2022.