pplk. v. v. SMÍTKA Jan

Pocházel ze Šumavy, kde se oženil a bydlel až do konce života. Po absolvování Střední zemědělské školy v Jindřichově Hradci a vojenské základní služby, nastoupil do Vojenského učiliště Pohraniční a Vnitřní stráže v Olomouci, odkud se v hodnosti poručíka Pohraniční stráže vrátil na Šumavu k 10. "Horské brigádě Volary". I po jejím zrušení zůstal věrný Šumavě, tentokrát v sestavě Českobudějovické a po další reorganizaci i Sušické brigády. Převážnou dobu služebního poměru sloužil "na prvním sledu" v obzvlášť obtížných terénních podmínkách - ve funkci velitele pohraničních rot Kyselov, Smrčina, Planina, Klápa - Nová Pec.

Mimořádnou pozornost věnoval rozvoji aktivity a iniciativy. Rota Klápa - Nová Pec pod jeho velením opakovaně splnila podmínky pro udělení titulu VZORNÁ. Při provádění výcviku podřízených utrpěl těžké zranění, včetně ztráty levého oka. Po pěti letech výkonu funkce náčelníka štábu praporu Volary, se vrátil na pohraniční rotu a zde setrval až do starobního důchodu.

I potom se v místě bydliště politicky angažoval. Těžko nesl popřevratové osočování socialismu a překrucování a špinění historie naší vlasti, včetně ochrany státních hranic současnou pravicí a nepřáteli Ruska. Rázně vystupoval proti akcím sudetoněmeckých krajanských sdružení uskutečňovaných v našem příhraničí, zejména plánovité účasti na různých vzpomínkových akcí, opravě kapliček, kostelů, hřbitovů, vztyčování křížů, navazování kontaktů s představiteli lidosprávy, vykupování pozemků, objektů...

Členem Klubu českého pohraničí se stal v roce 2000. Ve funkci místopředsedy výboru KČP Lipensko využíval své bohaté organizační zkušenosti. Jeho práce se vždy vyznačovala systematičností, svědomitostí, uvážlivým přístupem, pílí a obětavostí. Byl dobrým kamarádem, přítelem, vždy připraveným poskytnout rady i pomoc. Po celou dobu členství byl odběratelem klubového zpravodaje Hraničář. Pravidelně se zúčastňoval setkání pohraničníků ve Volarech, v Nové Peci a Horní Plané.

Za svůj odpovědný přístup ke službě na hranici i mimo ni, se stal nositelem mnoha ocenění, včetně Řádu přátelství KČP.

Do Síně slávy byl uveden 12. 08. 2019 na návrh Jihočeské Krajské rady KČP.