XXII. Volarské setkání.

Každoročně, vždy druhou zářijovou sobotu, se koná setkání pohraničníků – ochránců státních hranic Československa, jejich rodinných příslušníků, přátel a sympatizantů v Šumavských Volarech. Stalo se tak i tentokráte, v sobotu 14. září 2024.

Jako vždy, organizátoři z Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího Volary z.s., odvedli opět profesionální výkon a to vše jen proto, aby každý účastník byl maximálně spokojen. Společenský sál Města Volary byl perfektně připraven, protože připravit důstojné prostředí pro hraničáře i všechny účastníky bylo vždy prioritou, konanou s úctou ke kolegům ve zbrani. K tomu i vlastní pohoštění a obsluha, to je ta nejnáročnější úloha.

Vše vlastně začalo hned po setkání loňském. S vědomím, že účastníky do Volar táhnou vzpomínky na dobu prožitou zde pod Velkým a Malým Bobíkem, ale především přání setkat se s kamarády, jejich rodinami, ale i se svými veliteli. Tato myšlenka je nám velmi blízká a zavazuje nás.

Společenský sál skýtal záruku, že akce proběhne za jakéhokoliv počasí, poněvadž, kdo někdy na Šumavě pobýval, ví, jak nepředvídatelné jsou někdy vrtochy meteorologické. A letos byly meteorologické vlivy hodně náročné pro celou naší republiku a tudíž i pro Volary. A tak, s úderem osmé hodinou ranní bylo otevřeno s předpokladem, že oficiální zahájení proběhne kolem hodiny desáté. Letos jsme začínali téměř o hodinu později a to s ohledem na právě nepříznivou povětrnostní situací. Předseda Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího Volary Dušan Tomaščík po úvodní Československé státní hymně přivítal všechny příchozí, popřál jim příjemné posezení i zážitky po dobu setkání, radostné vzpomínání nad léty prožitými v nelehkých podmínkách drsné Šumavy, ale i pokojný návrat do svých domovů. Samozřejmě poděkoval všem, kteří bez ohledu na vzdálenost i svoje zdraví neváhali a přijeli se setkat. Přijeli se podívat do města, kde sloužili a pro které tolik vykonali. Jenom za trvání 10. Volarské brigády PS (1951-1962) odpracovali hraničáři více jak 50.000 hodin a mnohonásobně více za celou dobu fungování PS-útvaru ve Volarech. Podíleli se na vybudování milionových hodnot výstavbou nemovitostí, kulturních zařízení, pomáhali zemědělství i lesnímu hospodářství. Mnohé z nich jsou v užívání Volaranů dodnes. A nevyčíslitelné jsou hodnoty nemajetkové – práce s mládeží, organizování kulturních a sportovních aktivit, nezměrnou prací volených hraničářů do samosprávy na místní, okresní i krajské úrovni. O tom všem svědčí kroniky města. Bohužel jsou mezi dnešními tzv. "VIPʺ i tací, kteří argumentují tím, že pohraničníci na žádné z těchto akcí ve prospěch města nebyli dobrovolně. Mnozí zastupitelé se staví k tomuto setkání a hlavně k jeho účastníkům hodně pokrytecky, někteří z nich (bohužel i bývalí pohraničníci, dnes samozvaní VIP) svoji averzi projevují aktivním zapojením se do akcí dehonestujících hraničáře pracujících ve spolku KČP jako celku, ale i vůči konkrétním členům. A tito se nejvíce ohání slovy jako demokracie, svoboda slova, svoboda sdružování, svoboda vyznání – a tak za sebe vzkazuji – styďte se, nesaháte těm hrdinným ochráncům státních hranic své – i vaší - vlasti ani po kotníky!

Ještě několik slov od předsedy k průběhu a programu setkání, upozornění na možnost občerstvení v místním baru za ceny lidové, zakoupení kalendářů KČP 2025, jakož i výrobku prodejného pouze ve Volarech, tedy Volarské zlaté, bylinné to pálenky zhotovené dle receptury starých Volaranů.

A nastal čas, kdy bylo setkání předáno těm nejdůležitějším, tedy samotným účastníkům. Vzpomínalo se, prohlížely se dobové fotografie, hodnotila se současnost, pochopitelně i stav vlastní tělesné schránky, ale vždy zakončené optimistickými závěry. Nikdo si nestěžoval a v očích mnoha z účastníků zase probleskla ta jiskra nadšení, elánu a hlavně kamarádství a pocitu sounáležitosti. Vždyť většina z nich se setká po roce právě jen na Volarském setkání. Tyto pocity a projevy se nedají ničím nahradit, to vychází z nitra každého dobrého člověka a ještě více od srdcí hraničářů.

Aby nebylo prostředí příliš komorní, zavítal mezi nás Václav Nachlinger se zpěvačkou a odměnou jim byl upřímný potlesk.

K obědu připravili Dušan Tomaščík s Vláďou Kaislerem zvěřinový guláš, jak jinak než mistrovský a pochopitelně v ceně režie.

Po obědě proběhlo samozřejmé společné focení, s ohledem na deštivé počasí nikoliv na schodech Volarské radnice, ale přímo na sále. Fotky budou zájemcům rozesílány elektronicky - mailovou poštou či WhatsAppem.

Účastníci byli srozuměni s tím, že v předvečer setkání byly položeny kytice a zapáleny svíce u všech pomníčků, o které se staráme. Na oběti teroru a záškodnictví, na oběti zákeřných a zbabělých vrahů prostě nikdy nezapomeneme!

Co říci závěrem?

Akce jako vždy precizně připravená, protknutá nesmírným osobním nasazením organizátorů. Samotnými účastníky byla hodnocena jako zdařilá a všichni se shodli, že příští rok musí přijet znova. Proto ještě jednou děkuji všem členkám a členům Klubu. Děkujeme, můžete být na sebe hrdi!

A pro ty, kteří mají slabost pro "přesný součet nepřesných čísel", tedy statistiku, uvádím následující čísla :

• mezi účastníky byli kolegové hraničáři a doplnili tak prapor Volarského KČP o klubové prapory z Blatné, Strakonic, Rokycan;
• celkem 57 účastníků, což je s ohledem na dešťovou kalamitu úctyhodný počet;
• poprvé přijelo 14 účastníků;
• 8 účastníků přicestovalo ze Slovenska;
• a poslední číslo – na Volarských setkáních bylo od roku 2010 /od kdy je dostupná evidence/ přítomno 514 hraničářů a jejich blízkých, v souhrném čísle téměř 1.400 účastníků.

František Zach, veterán Pohraniční stráže

Fotogalerie: