Řekli jsme NE! Podpoře války a novému "Drang nach osten"

Na základě návrhu přítele Mgr. Marka Adama, místopředsedy Jč KV KSČM a vedoucího Sekce strážců míru při Okresní radě KČP Dr. Edvarda Beneše Táborsko, jsme v Táboře v pátek 15.3. 2024 od 16 hodin uskutečnili pietní veřejné shromáždění k připomenutí tragického výročí okupace Německem, ztráty suverenity a svobody Československa. Pietu připravily a uskutečnily dva zapsané spolky, MY, LIDÉ a Klub českého pohraničí za podpory OV KSČM v Táboře. Dostavil se mezi nás vlastenec Stanislav Vodsloň, účastník Pražského a Květnového povstání českého lidu v hlavním městě Praze a člen OV ČSBS v Táboře. Sešli jsme se na symbolickém místě v Táboře, Pražském sídlišti na třídě kpt. Otakara Jaroše před pomníkem Lidické růže a bohatě jsme naplnili plánovaný program. Viditelná a velmi povzbudivá byla účast na pietě našich spojenců z Českých Budějovic. Byl na ni zastoupen Klub českého pohraničí Jakuba Kubaty Českobudějovicko a okolí, jehož někteří členové jsou současně členy spolku Národní domobrany, a ti se dostavili ve slušivých polních uniformách. Na místě piety rozmístili prapory Klubu českého pohraničí Jihočeského kraje a klubu Jakuba Kubaty. Měli sebou také státní vlajku ČR. Přítel Bc. Jan Fabián, člen KČP z Českých Budějovic současně zastupoval Jihočeský KV ČSBS, vedení krajské organizace politické strany ČSNS v Českých Budějovicích a její Národně sociální klub 1897. Všechny přítomné potěšila účast přítelkyně MUDr. Kateřiny Jirousové, členky KČP ze Soběslavi a zastupitelky města Soběslav s dvěma malými dětmi. MUDr. Kateřina Jirousová v letošních volbách kandiduje do Evropského parlamentu v koalici KSČM, SD-SN, ČSNS a osobností o názvu STAČILO! (www.stacilo.cz) V krajských volbách působí ve funkci vedoucí kandidátky levicového politického uskupení.

Táborští komunisté byli zastoupeni početnou delegací občanů v čele s Ing. Antonínem Liškou, místopředsedou OV KSČM Tábor, což organizátory piety velmi potěšilo. Přišli také občané, vlastenci, někteří s malými dětmi, kterým není lhostejné zapomínání na tehdejší tragické události. Po fanfáře přítele Fabiána na dudy byla zahrána a mnohými účastníky zazpívána Československá hymna. Byly položeny květiny k Lidické růži.

Větší část piety se zahájením u pomníku Lidické růže byla věnována připomenutí si této, v dějinách státu tragické doby a co z toho je poučné pro dnešní dobu. To se objevovalo ve vystoupeních hlavních řečníků, kterými byli Mgr. Marek Adam s hlavním projevem. Po něm za nepřítomného Mgr. Jana Macha, historika z Veselí nad Lužnicí, který se omluvil z naléhavých osobních důvodů, přečetl větší část jeho vystoupení přítel Ing. Zdeněk Trippé, člen KČP z Tábora. Ten ukázal na jistou podobnost v typickém chování určitých sociálních skupin v době krizí. Současně poukázal na neudržitelnost srovnání německé okupace s událostmi v roce 1968 a pozdější dobou. Právě citací toho, jak se chovala okupační moc v době "Protektorátu Čechy a Morava" s dobou po roce 1968 byla objasněna historická neudržitelnost srovnání, které je nyní účelově zkreslováno v rámci tak typického "přepisování dějin", s kterým přítomní občané zásadně nesouhlasili. Projev historika Mgr. Jana Macha bude celý uveřejněn v jiné části stránek KČP.

Následovala procházka alejí parkem Na Popravišti s pěti zastaveními u pomníků Lidice, Ležáky, Terezín, Javoříčko a Mnich. Součástí procházky byla hra na dudy, kladení kytic k pěti pomníkům připomínajícím největší tragédie německé okupace.

U pomníků přednesli krátké projevy: MUDr. Kateřina Jirousová-pomník Lidice, Mgr. Marek Adam-pomník Ležáky, Ing. Antonín Liška-pomník Terezín, Ing. Zdeněk Trippé-pomníky Javoříčko a Mnich. Poté jsme se opět společnou procházkou přemístili k pomníku Na Popravišti, kde za podobného scénáře byly nejprve položeny kytice k pomníku, někteří přítomní, např. Mgr. Marek Adam a Ing. Zdeněk Trippé zde stručně vystoupili a připomenuli tehdejší tragické události, které byly ukončeny až osvobozením Československa Rudou armádou a jejími západními Spojenci. Zde k velkému překvapení přítomných vystoupil s dojemnou řečí pan Stanislav Vodsloň, účastník Pražského a Květnového povstání českého lidu, který zavzpomínal na boje na barikádě se zuřícími jednotkami esesáků v hlavním mstě Praze. Osobně s nimi na barikádě bojoval jako 15-ti letý kluk, který to naštěstí přežil, ale jeho kamarád nikoliv.

Na závěr piety byla na dudy zahrána píseň "Už z hor zní zvon" a byly pořizovány na památku společné fotografie.

Poté jsme se za reprodukce Husitského chorálu, hymny Klubu českého pohraničí, postupně rozešli. Jako vždy, dobří přátelé zašli do blízké restaurace na besedu s pojenou s občerstvením. Bylo provedeno neformální vyhodnocení piety, ale hlavně byly předběžně uzavírány dohody a předsevzetí jak dál. Dohodli jsme se na oslavě osvobození, kterou letos uskutečníme v krajském městě České Budějovice na důstojném místě.

Velké poděkování si zaslouží přítelkyně Světlana Šatná z KČP Tábor, která ač ne v zcela dobrém zdravotním stavu, byla nachlazena, vše obětavě natočila na videa, která budou postupně publikovány.

Autor: Zdeněk Trippé

Fotografie: Dušan Sigmund a František Ferenčík

Všichni Klub českého pohraničí Tábor a České Budějovice

16. březen 1939: pro Táborsko černý den. Do Tábora napochodovala okupační vojska

Když bylo v září 1938 na konferenci v Mnichově rozhodnuto, že Československo musí Německu odevzdat převážnou část pohraničních území, bylo jasné, že se Hitler nezastaví a okupace zbytku země je jen otázkou času. Po pěti měsících se tak skutečně stalo. 15. března 1939 krátce před čtvrtou hodinou ranní podlehl tehdejší prezident Česko-Slovenska Emil Hácha hrubému nátlaku a podepsal dokument, jímž vložil osud českého národa a země do rukou Vůdce Německé říše Adolfa Hitlera a v noci na 15. březen 1939 vpadla německá vojska na naše území. Slovensko vyhlásilo již 14. března 1939 samostatný Slovenský štát a na území Čech a Moravy byl od 15., respektive 16. března 1939, zřízen Protektorát Čechy a Morava. Vznik Protektorátu Čechy a Morava znamenal definitivní tečku za meziválečným Československem.

Obsazení zbytku Československa komplikovalo německým vojskům počasí. Snad každý zná z učebnic dějepisu snímky, jak německá vojska za hustého sněžení defilují Prahou. Sněhová vánice zkomplikovala okupačním vojskům situaci také u nás v Táboře, a ty tak na Táborsko a do samotného Tábora dorazily až dopoledne 16. března ve směru od Sepekova. Před kasárnami před Píseckým předměstím očekával německé vojsko okresní hejtman Dr. František Macháček s radou Kfelerem, velitelem četnického oddělení nadporučíkem Havlíčkem a vrchním policejním komisařem Rubešem. Okresní hejtman Dr. Macháček se ohlásil veliteli německého vojska česky a jeho řeč byla tlumočena do němčiny jednak radou Kfelerem a jednak německým vojenským tlumočníkem. Velitel německého okupačního vojska ohlásil okresnímu hejtmanovi svou návštěvu na úřadu na 14. hodinu. Tím byl oficiální vstup německého vojska pro civilní správu ukončen a německý velitel se odebral do kasáren. Německá kolona pak projela městem přes Parkány. Po odpolední návštěvě německého velitele na okresním úřadě (dnes v budově sídlí Státní okresní archiv Tábor) bylo zavedeno několik nových nařízení. Po několik nejbližších dnů musely táborské hostince a kavárny uzavírat nejpozději ve 20 hodin a s okamžitou platností byl zavedena jízda vpravo. Rozkaz týkající se zajištění funkcionářů KSČ byl splněn z přílišné horlivosti policejního rady Dr. Pohla a ti tak ještě před příchodem Němců skončili ve vězení. Další nařízení se týkaly zacházení s židovskými emigranty a ubytování německých vojáků. Pro potřeby velitele německého vojska byly na okresním úřadu uvolněny dvě úřední místnosti.

Německý velitel dále navštívil v 18 hodin táborskou radnici, kde ho očekával starosta města Václav Soumar s náměstky, městskou radou a vedoucími městskými úředníky. Starosta Soumar, který byl později v letech 1939-1945 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald, ho pozdravil česky a zároveň ho ubezpečil, že správa města splní veškeré povinnosti vyplývající z dané situace. Německý velitel mu odpověděl, že chápe city českého obyvatelstva a jako voják klade důraz na zabezpečení pořádku ve městě a pokud se týká správy města, tak pro tu nemá žádné zvláštní dispozice. Městská správa ať, stejně jako všichni občané, vykonává nerušeně dál svou práci a povinnosti. Václav Soumar ujistil velitele německého vojska, že v Táboře i v celém jeho okolí byl vždy naprostý klid a pořádek.

Skutečnost se ale od slov německého velitele značně lišila. Na základě německého příkazu byla vydána vyhláška, která zakazovala shromažďování a shlukování obyvatelstva. Dále byla stanovena zavírací hodina veřejných místností na 20. hodinu a zákaz pobytu Táboráků venku mezi 21. hodinou a 6. hodinou ranní.

Ve městě se okamžitě začaly usazovat německé úřady, pro jejichž potřebu okresní úřad zabral několik místností z bytů židovských rodin, které byly označeny jako nadměrné. Ve městě se tak záhy usídlil úřad německého Oberlandratu v čele s H. Rütterem, který měl na starosti dozor nad okresním hejtmanstvím. Ve městě se s příchodem vojska objevilo také gestapo, o jehož metodách se měli Táboráci záhy přesvědčit. Ve věznici na Starém městě skončilo během krátké doby 60 mužů a žen a v dalších měsících zatčených přibývalo.

Takto začala v Táboře německá okupace, která skončila až v květnu 1945. Jak už to tak bývá tak část občanů si z důvodů osobního prospěchu vybrala cestu aktivní spolupráce s okupačními orgány. Většina lidí ale cestu kolaborace nezvolila a jen se snažila obtížnou dobu se svými rodinami a dětmi tak nějak přežít a přitom si z Němci pokud možno příliš nezadat.

Třetí skupinu tvořili stateční lidé, kteří se s německou okupací nehodlali smířit a snažili jí čelit aktivně. V prvních měsících okupace tak začíná na Táborsku činnost několika tajných protifašistických organizací českých vlastenců. Pracovaly zde postupně organizace bývalých československých důstojníků, mládeže, komunistů, sokolů, hasičů, partyzánská jednotka Žižka, Táborité a další. Jejich členové rozšiřovali protinacistické tiskoviny, organizovali pomoc rodinám zatčených a popravených, získávali vojensky a politicky důležité informace a odesílali je dál. Sbírali zbraně pro budoucí ozbrojený boj s nacisty, prováděli drobné sabotáže, pomáhali zvedat sebevědomí lidí. Značná část vedení a členů odbojových organizací byla postupně zatčena, uvězněna v koncentračních táborech či popravena a mnohdy na tom měli velkou zásluhu ti Češi, kteří se vydali cestou aktivní kolaborace s okupanty. Přesto po celou okupaci vznikaly organizace nové, které pokračovaly v boji s cizími okupanty a nemálo tak přispěli ke konečné porážce nacistického Německa v květnu 1945.

Mgr. Jan Mach
historik z Veselí nad Lužnicí

Fotogalerie: