SLAVNOSTNÍ PROJEV PŘEDSEDY NÁRODNÍ RADY KČP PŘI PŘÍLEŽITOSTI ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY K 30. VÝROČÍ VZNIKU KLUBU ČESKÉHO POHRANIČÍ

Vážení přátelé, soudružky a soudruzi, vážení hosté

Jménem vedení Národní rady KČP a jménem svým Vás co nejsrdečněji zdravím. V úvodu shromáždění jsme povstáním vzdali úctu praporu NR KČP, který při této příležitosti zastupuje bezmála sedmdesátek praporů klubů a územních rad. Hlava chodského psa, s nápisem Klub českého pohraničím se stala symbolikou sjednocující, dávající praporům výraznou spolkovou určitost. Pod našimi prapory zviditelňujeme své programové cíle a proto jsou neodmyslitelnou složkou převážně protestních a vzpomínkových akcí.

I současná aktivita NR, věnovaná popularizaci praporů a využití jejich emotivní stránky, je vedena snahou umocnit význam této všeobecně uznávané symboliky k posílení společenské prestiže KČP. Přinesení praporu Národní rady bylo doprovázeno tóny naší klubové hymny- slavného husitského chorálu" Ktož sú boží bojovníci". Prapory i husitský chorál mají své stálé místo na všech našich významných setkáních. Je tomu tak i dnes, na slavnostním shromáždění při příležitosti odhalení pamětní desky k výročí vzniku Klubu českého pohraničí.

Jsem přesvědčen, že dnešní den se zapíše hluboce do našich srdcí jako významná dějinná událost, že obsah a myšlenky slavnostního odhalení pamětní desky najdou svá uplatnění ve všech sekcích, klubech, okresech a krajích našeho celorepublikového klubového hnutí. Scházíme se ve velmi náročné době, kdy doznívají důsledky pandemii Covidu 19 a více jak rok trvající bojové situaci mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Tu komplikuje neustálé vyostřování mezinárodně politické, ekonomická a sociální situace v naší zemi, v EU a dalších státech.

V ČR vládní představitelé, parlament i senát orientuje veškeré své úsilí, snahu a především finanční prostředky na Ukrajinu, aniž by respektoval vážnou situaci ve vlastní zemi, schopností našich občanů vyrovnávat se s neblahými důsledky zdražování energie, základních životních potřeb, zajištění chodu domácností, poklesu životní úrovně, nedostatku léků a postupnému pomalého přechodu do oblasti chudoby, ze které bude velmi těžké k návratu zpět.

Situace v pohraničí po neústavním převratu roku 1989 se tehdy stala dramatická, u obyvatelstva se šířily obavy z budoucnosti. Ty byly zesíleny především volbou Václava Havla do funkce prezidenta republiky, jeho orientací na západ, první zahraniční cestou do SRN, kde se omluvil Němcům za "vyhnání" i když prezidentské dekrety hovoří o "odsunu". Situace v pohraničí tehdy vyvolala u Čechů, Slováků, Volyňských Čechů nevoli a obavy, že přijdou o své nemovitosti, které získali po právu a více jak 40 let je zvelebovali a staly se jejich domovem.

Zhoršeným životním podmínkám obyvatel pohraničí v této době věnovaly zvýšenou pozornost orgány státní moci, organizace KSČM v celém pohraničí. Tak tomu bylo i zde na Chomutovsku, kde byly projednávány a řešeny palčivé otázky, které vyjadřovali zdejší občané. Na schůzi komunistů sdružených v Marxisticko-leninském klubu při 35. ZO KSČ v Chomutově byl dne 21. 05. 1990 přijat návrh, aby na obranu zájmů občanů Chomutovska vznikl KLUB PŘÁTEL ČESKÉHO POHRANIČÍ, ze kterého vzešel v pozdější době KLUB ČESKÉHO POHRANIČÍ, z. s.

Nutno poznamenat, že tehdejší zakladatelé ani v nejmenším případě netušili, že z jejich iniciativy vznikne celostátně silný vlastenecký spolek, který se stane aktivním bojovníkem proti germanizaci, německému Landsmanschaftu, amerikanismu, rusofobii jejich domácích kolaborantů a bude důslednou obhajobou ohrožených národních zájmů. Je nutné s velkou úctou a pokorou připomenout některé osobnosti, které položily základy spolku, jehož jsme členy a důslednými pokračovateli.

Byli to Václav Šedivý, Karel Prokš, Viktorie Formánková, Jaroslav Konečný, Vladimír Šíma, Ján Kováč, Michal Jarolím, Jan Hrdlička, Anna Maňásková, Emílie Řepíková, Jaroslav Pospíšil a další. Jmenovaní položili základy KČP a zasloužili se o jeho rozvoj v době, která českému vlastenectví příliš nepřála. Prvním předsedou klubu se stal Václav Šedivý, mluvčím jeho pozdější nástupce a dlouholetý předseda OR KČP v Chomutově Vladimír Šíma. V rozvoji klubu v té době pomohl předseda OV KSČ v Chomutově s. František Jančička a tehdy zpracované články v Průboji, v Halo´novinách /Naší pravdě/ a ve Špíglu.

Rozmnožovaly se různé tiskoviny, letáky, stanoviska a prohlášení. Byly pořádány přednášky, besedy i velká shromáždění. Tato Chomutovská iniciativa se rychle rozšířila z počátku do Ústeckého kraje, do Prahy, Tachova, Berouna a posléze i do ostatních krajů republiky. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že v letech 1990 – 1992 přišlo organizátorům na 1200 přihlášek. Provolání a petici podepsalo přes 5000 občanů z celé republiky.

V tomto období vyjížděli na pomoc do Ústeckého kraje a do dalších míst erudovaní, vlastenecky zaměření lidé s politickými, historickými a právními znalostmi, kteří vtiskli mladému vlasteneckému hnutí hlubší a širší politický, právní a kulturní rozměr. Byl mezi nimi například zakladatel a první předseda Mezinárodního slovanského výboru a předseda Českého slovanského výboru prof. Břetislav Chvála, DrSc, prof. Ivan Hrůza, DrSc, spisovatel Alexej Pludek, historik PhDr. Josef Groušl, CSc, politolog Cyril Smolík, historik Karel Richter a další.

Aktivitu zakladatelů klubu posilovala účast dalších vlastenců, kteří přijížděli na sever ČR z různých míst naší vlasti, aby získali zkušenosti při zakládání klubů ve svých místech, okresech a krajích. Byli mezi nimi František Foud z Karlových Varů, Josef a Irma Martinovští z Teplic, Jiří Havlíček z Loun a další.

Významnou organizátorskou a řídící funkci v této době měl Přípravný výbor Regionální rady KČP, který vznikl v Ústí nad Labem ,v němž byla zastoupena většina okresů severočeského kraje a jeho členy byli: Vladimír Šíma z Chomutova, Josef Martinovský a Zdeněk Blahut z Teplic, Oldřich Horák, Arnošt Křivka, Miroslav Urban a Jindřich Bernášek z Ústí nad Labem, Zdena a Pavel Růžičkovi z Děčína, Jiří Havlíček a další. Mimo jiné si vytkli úkol zaregistrovat KČP, jako občanské sdružení na Ministerstvu vnitra ČR.

V tuto dobu vyšlo první číslo Zpravodaje Regionální rady KČP ČESKOMORAVSKÝ HRANIČÁŘ, který obsahoval informace o registraci, rámcový program a přípravu stanov klubu. Zpravodaj plnil významné požadavky v oblasti vzdělávací, osvětové, výchovné, vydavatelské, organizační, vlastenecké a kulturní. Z počátku jej redigoval Zdeněk Blahout a po něm dlouhá léta RSDr. Václav Šípek, CSc., který mu vtiskl nový obsah.

Tento proces byl završen Ustavujícím Národním sněmem v Ústí nad Labem dne 21. května 1994. Hlavním organizátorem byla Severočeská regionální rada KČP.

Ustavujícího Národního sněmu se zúčastnilo 128 delegátů z 61 měst a obcí ČR, 12 hostů a 11 zástupců hromadných sdělovacích prostředků. Byla zvolena 15 ti členná NR v čele s Mojmírem Svobodou a tříčlenná revizní komise. Bylo zpracováno stanovisko k 110 výročí narození prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše. Dále Výzva k národu, Poselství k partnerským organizacím a odmítnutí revanšistických požadavků 44 srazu sudetoněmeckého Landsmanschaftu v Norimberku.

Krátce nato výsledky Ustavujícího Národního sněmu rychle pronikaly do celé naší vlasti. Vznikaly místní, městské, okresní a krajské rady, které byly zaměřeny na podporu českých národních zájmů, obhajobu pravdy o historii českého národa a o českoněmeckých vztazích. Hlavním zaměřením byla práce s lidmi. V polovině devadesátých let prodělal KČP nejlepší výsledky, měl registrováno 7000 členů a sympatizantů. Přišli noví bojovníci, někteří žijí mezi námi dodnes. Přesto bych zde rád připomněl ty, kteří stáli v této době ve významných funkcích klubu.

Například z malé obce Milíře na Tachovsku to byl František Kovářík, z Ostravska Jaroslav Vlach a František Studený, z Olomoucka Jan Kazda a Jiří Dostalík, z Pardubicka František Dosoudil a Bořivoj Gabris, Stanislav Bršlica manželé Laďa a Marta Stružkoviy z Jižní Moravy, Miroslav Macek z Liberecka, Václav Čermák a Zdeněk Maršíček z Chomutovska, František Foud z Karlovarska, Ludovít Svoboda z Chebska.

Dále Olga Novotná, Nataša Hubingerová a Jan Boštík působili na Plzeňsku, Jiří Pokorný, Vratislav Měchura ve Středních Čechách, Miloslav Wasserbauer na Vysočině, Josef Groušl, Karel Janda, Karel Fišer, Mirek Císař, Milan Richter a Stanislav Šusta v Praze, dále Bohuslav Klimpelle na Zlínsku, Miroslav Mudroch a Zdeněk Papík na Králové-hradecku a další.

Hlavní činnost tohoto funkcionářského aktivu byla zaměřena na odmítnutí revanšistických požadavků odsunutých Němců, na důsledný boj za platnost dekretů prezidenta republiky, na boj za české národní zájmy. Jsem toho názoru, že klub od svého založení prošel úctyhodnou cestou v boji proti snahám zahraničních i vnitřních nepřátel a politicky i morálně obstál. Hlavní zásluhou úspěchu bylo propojení individuální a skupinové práce se členy klubu.

Přátelé, soudružky a soudruzi, vážení hosté.

U příležitosti dnešního slavnostního shromáždění bylo vzpomenuto mnoho lidí, jejichž jména jsou nesmazatelně spojena jak se vznikem KPČP, tak i později s názvem KČP. Díky jim a tisícům dalších prošel Klub od svého založení významnou etapou. Pouze 54 osobností, které již nejsou mezi námi, bylo vyznamenáno uvedením "Do Síně slávy KČP". Ve vedení NR se chceme k této významné záležitosti v dohledné době ještě vrátit.

Ocenění chápeme jako jakýsi "pomník", který by měl promlouvat k následujícím generacím o tom, jak pracovali ti, jimž se dostalo cti být zde natrvalo. Veřejná angažovanost, pokrokové postoje oceňovaných by měly sloužit jako inspirace a motivace k následování.

Za významný a přelomový krok v historii KČP považujeme rok 1997, kdy z iniciativy RSDr. Milana Richtera CSc, tehdejšího místopředsedy NR se dne 27. 06. 1997 uskutečnilo "první" setkání bývalých ochránců čs. státních hranic. Zúčastnili se jej především bývalí příslušníci PS z ČR, kteří se do KČP přihlásili a stali se jeho aktivními členy. V následujících měsících byly ustaveny sekce OSH v rámci KČP. V tuto dobu se natrvalo angažoval v KČP generálporučík v. v. ing. František Šádek, bývalý náčelník HS PS O/OSH.

Druhou významnou událostí v rozvoji KČP bylo "První celostátní setkání KČP", které se uskutečnilo u příležitosti 50. výročí přijetí ZOSH dne 07. 07. 2001 v Poběžovicích na Chodsku. Této významné události klubu bylo přítomno 553 bývalých OSH. Mnozí z přítomných se deset i více let neviděli. Shromáždění bylo organizováno za aktivní účasti vedoucích představitelů Pohraničních vojsk NDR, představitelů KSČM, a významných osobností veřejného života, velitelů, politických pracovníků, příslušníků štábu PS ČSSR a další hosté.

Z NDR byl přítomen bývalý náměstek MNO NDR a velitel Pohraničních vojsk NDR generál K. V. Baumgartner, jako vedoucí delegace, dále předseda ÚV KSČM a předseda jejího poslaneckého klubu s. Vojtěch Filip, tehdejší starosta města Poběžovic Václav Jílek,

generálplukovník v.v. ing. Miroslav Šmoldas, bývalý náčelník spojovací služby ČS as a náčelník štábu Pohraniční stráže v letech 1951.

Z našich bývalých představitelů připomeňme alespoň některé velitelé brigád PS Jiřího Vrzala, Bohuslava Pleváka, Lubomíra Kroha, Jaroslava Egermayera , Miroslava Krčmáře, kteří se postupně zapojili do KČP. Akce, kterou garantovala NR KČP byla velmi úspěšná, posílila sebevědomí a aktivovala příznivce k novému vzedmutí sil. Organizátoři i účastníci prožili den radostných emocí a pocitů vzájemného porozumění a přátelství. Poděkování patří s. M. Richterovi, F. Kovandovi, J. Piskačovi, J. Egermayerovi, Z. Pařilovi, L.Sýkorovi, A. Váchalovi, F. Mecovi, M. Macháčkovi a J. Horákovi.

V současné době KČP by měl navázat na dosahované výsledky z devadesátých let, důsledně plnit své programové cíle a stanovy, zlepšit organizátorskou a řídící práci vedení NR, krajských rad, zastavit pokles členské základny, trvale spolupracovat s příbuznými vlasteneckými spolky, společenskými organizacemi doma i v zahraničí. Dosažené výsledky propagovat ve dvouměsíčníku HRANIČÁŘ, v tisku, na facebooku, webstránkách a všude tam, kde k tomu budou příznivé podmínky.

Důsledně realizovat závěry a usnesení XI. NS KČP a pozvednout úroveň klubové činnosti hodnou jejímu obsahu a programovým cílům.

Přátelé, soudružky a soudruzi, vážení hosté

Děkuji funkcionářům a členům KČP za věrnost vlasteneckému odkazu našich předků, za vytrvalou obětavou práci od vzniku našeho klubu do současnosti. Děkuji těm, kteří již nemají dostatek sil, jsou staří, nemocní a přesto pomáhají podle svých sil a možností morálně i finančně našemu vlasteneckému spolku.

Děkuji všem, kteří si zachováváte v době existence rusko-ukrajinského bojového střetnutí objektivní a spravedlivé hodnocení situace, neúčastníte se protiruských štvanic, zachováváte věrnost památce našim osvoboditelům, slavné Rudé armádě, dalším útvarům a jednotkám které plnily povinnosti v západní Evropě, Asii a hlavně, že zůstáváte věrni bratrským vztahům k ruskému a ostatním slovanským národům.

Skláním se před všemi, kteří v rozhodujících chvílích nezklamali a významného

30. výročí založení KČP se nedožili.

ČEST JEJICH PRÁCI A PAMÁTCE.

Děkuji za pozornost.

V Chomutově 22. července 2023

Jaroslav Hudec