Slavnostní projev předsedy Národní rady KČP
u příležitosti 129. narozenin armádního generála Ludvíka Svobody
Vážení přátelé, vážení hosté.
Vedení NR KČP prostřednictvím přítele Engela se dlouhodobě angažuje ve Společenství Ludvíka Svobody a deklaruje tím, že je vlasteneckým, nezávislým sdružením, které navazuje na slavné tradice českého národa a československé státnosti. Programovým cílem KČP je zachování českého charakteru pohraničí, udržení národních a sociálních jistot a celkové kvality života občanů. KČP od zahájení své činnosti věnoval s KR KČP Vysočina pozornost zabezpečit výstavbu pomníku v Hroznatíně, kde dne 25. listopadu 1895 se rodičům Jana Svobody a Františky rozené Chalupové narodil Ludvík Svoboda.
KČP z.s. spolu s dalšími pokrokovými organizacemi pod heslem "Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou celá naše vlast" se snaží zachovat charakter českého pohraničí, udržet a posílit národní a sociální jistoty a celkovou kvalitu života občanů. V tomto duchu se dlouhodobě, úspěšně rozvíjela naše aktivita ve Společnosti L. Svobody. Tomuto spojení velmi napomohla osobní angažovanost paní profesorky Zoe Svobodové, dcery L. Svobody. V posledních dvou letech došlo z dosud nezjištěných důvodů k určité stagnaci. Vedení NR KČP chce tuto situaci řešit a vrátit ji původnímu účelu.
K tomuto cíli má sloužit dnešní setkání. Především mi dovolte jménem V NR přivítat všechny hosty a další účastníky setkání, které z naší strany započne stručnou informací o životě a díle našeho oslavence. Moje poznámka se stručně dotkne jeho mládí, účastí v první světové válce, úlohou ve druhé světové válce a v krizovém, poválečném období, kdy zastával vrcholné státnické funkce. Když byl malému Ludvíkovi rok, zemřel mu tatínek.
Po vyjití z obecné školy absolvoval měšťanskou školu, Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil studiem vinařství v Rakousku. V roce 1915 nastoupil do rakousko-uherské armády k pěšímu pluku č. 81. V roce 1915 byl L. Svoboda poslán na ruskou frontu a dne 07. září téhož roku u Ternopolu padl do zajetí. Dne 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií. Bojoval v bitvách u Zborova, Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskouz magistrálu proti RA. V legiích byl v roce 1919 povýšen na poručíka krátce na kapitána. Absolvoval poddůstojnickou školu. Na jaře téhož roku se vrátil přes Japonsko, Tichý oceán, Panamský průplav a USA do odné vlasti. Od září 1920 byl zařazen u 3. pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži.
Po návratu z války se Ludvík Svoboda demobilizoval a ujal se rodného statku. Jako mnozí legionáři sloužil v nově zakládající armádě. Dne 11. června 1923 se na Velehradě oženil. V témže roce nastoupil L. Svoboda v hodnosti štábního kapitána k36. pluku do Užhorodu na Podkarpatské Rusi, kde působil do roku 1931. V manželství se mu 15. května 1924 narodil v Kroměříži syn Miroslav a dne 4. prosince 1925 v Užhorodě dcera Zoe.
V době své služby na Podkarpatské Rusi absolvoval L. Svoboda řadu kurzů ke zvýšení své kvalifikace. V roce 1927 to byl kurs střelecký v Milovicích, v roce 1928 byl na stáži u 12. dělostřeleckého pluku v Užhorodě v roce 1931 byl na stáži u leteckého pluku v Piešťanech, kde se naučil maďarsky a zkoušku z maďarštiny a literatury složil na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V důsledku nedostatku pedagogů, důstojníků znalých maďarštiny byl pověřen v letech 1931/34 výukou na Vojenské akademii v Hranicích.
V roce 1934 byl L. Svoboda povýšen na podplukovníka a převelen zpět ke svému pluku. V roce 1938 s mobilizovaným praporem byl přemístěn do Dolních Kounic na Moravu. Dne 15. března 1939 předával kasárna v Kroměříži nástupci rakouskému plukovníku německého Wehrmachtu, jehož jednotka okupovala toto město. Po obsazení Československa, okupací Čech, Moravy a Slezska se L. Svoboda zapojil do organizování vojenské odbojové organizace "OBRANA NÁRODA na Kroměřížsku. Začátkem června 1939 přešel ilegálně do Polska, kde velel vojenské skupině v Krakově. Dne 03. září 1939 po napadení Polska Německem, polský prezident povolil čs.vojenskou jednotku "Legie Čechů a Slováků". Po porážce Polska v září 1939 převedl L. Svoboda skupinu v počtu 700 důstojníků a vojáků do azylu v SSSR. Tato "východní skupina armády"beze zbraní, v občanském oděvu se souhlasem tehdejšího čs. vyslance v Polsku se ocitla v izolaci, bez jakékoli činnosti, neboť SSSR měl v té době s Německem Dohodu o vzájemném neútočení tzv. pakt Ribbentrop, Molotov. V době internace skupina pobývala na různých místech v SSSR. Tehdy ještě v SSSR neexistovalo diplomatické zastoupení.
Měsíc po napadení SSSR Německem byla podepsána dohoda se Sovětským svazem o obnově diplomatických styků a vzájemné spolupráci. Dohoda umožňovala organizovat v SSSR samostatnou vojenskou jednotku. L. Svoboda byl velice aktivní. Spolupracoval s plk.Heliodorem Pikou,tehdy spojovacím důstojníkem, který v roce 1941 se stal představitelem tajné čs. vojenské mise v SSSR a L. Svoboda se stal jeho zástupcem.
V této době došlo k určitému nedorozumění a L. Svoboda se ocitl v situaci, kdy byl nařčen ze spolčení s nepřítelem, dále v souvislosti s jeho názory na život v gulazích a za to, že vyčítal sovětům pomalost, že zdržují plnění dohody a celá tato situace vyvrcholila spory s tehdejším velvyslancem ČR v SSSR Zdeňkem Fierlingerem. Krátce nato došlo k urovnání všech sporů a L. Svoboda byl ze všech podezření zproštěn. Situace se postupně uklidnila a L. Svoboda začíná svůj profesionální život v úzké součinnosti se svým budoucím prvním zástupcem, náčelníkem štábu kpt. Bohumírem Lomským. Po celé další období války byli dobří přátelé.
Činnost L. Svobody po dobu války při pobytu v SSSR, byla spojena s organizací vojska. Byl vytvořen samostatný polní prapor, který se stal zárodkem 1. Čs. armádního sboru. Byl složen z několika národností. Češi, Slováci, Rusíni, čs. židé, krajané žijící na území SSSR, ale i němečtí a maďarští antifašisté s čs. občanstvím. Do praporu byly zařazeny i ženy. Prapor postupně rozrostl na samostatnou smíšenou brigádu a posléze na Čs. armádní sbor.
Před odchodem na frontu 30. Ledna 1943 byl L. Svoboda povýšen na plukovníka. Prapor byl zařazen do RA a vyznamenal se v bitvách u Sokolova a Charkova. L. Svoboda velel brigádě, která sehrála významnou úlohu při osvobozování Ukrajiny, města Kyjeva. V prosinci 1943 po osvobození Kyjeva
byl L. Svoboda povýšen na brigádního generála a brigáda pod jeho velením osvobozovala města Rudu, Bílou Cerkev a řadu dalších míst. U Žaškova se brigáda zúčastnila Korsuň-ševčenkovské operace.
Dne 18. května 1944 byl jmenován velitelem 1. čs. armádního sboru brigádní generál Jan Kratochvíl. Pod jeho vedením byl sbor nasazen v Karpatsko-dukelsé operaci. Krátce nato byl J. Kratochvíl zbaven funkce a na základě rozkazu velitele1. ukrajinského frontu maršála SSSR S.I. Koněva dne 10. září převzal velení 1. čs.armádního sboru L. Svoboda. Sbor byl doplněn o další dobrovolníky. Zvláště byly hodnoceny jednotky a útvary dělostřelectva v Jaselské operaci, při osvobozování Krakova a východního Polska. Armádní sbor osvobozoval Slovensko a východní Moravu.
Po mobilizaci Slováků a zapojením místních partyzánů vzrostl počet as na 50 tisíc. Dne 3. dubna1945 velení nad sborem převzal generál Karel Klapálek, který organizoval bojovou činnost v Ostravsko-opavské operaci ve spolupráci s čs. tankovou brigádou a smíšenou leteckou divizí. V lednu 1945 po vstupu na slovenské území byl L. Svoboda určen odpovědností za oblast vojenského obranného zpravodajství. Tím skončila bojová mise L.Svobody při aktivní činnosti za druhé světové války.
Dne 4. dubna 1945 prezident ČSR Dr. Edvard Beneš jmenoval Košickou vládu a L. Svoboda, jako nestraník byl jmenován ministrem národní obrany.: Na divizního generála byl povýšen 10. května a na armádního generála dne 1. srpna 1945. Dovolte mi nyní několik slov o osudu jeho rodiny v okupované vlasti. Manželka L. Svobody po jeho odchodu z vlasti spolupracovala s "Obranou národa", pomáhala důstojníkům a poddůstojníkům k odchodu do zahraničí, v roce 1941 poskytla ve svém bytě v Kroměříži azyl skupině parašutistů s vysílačkou do doby, než gestapo přišlo na jejich stopu a skupinu v listopadu 1941 zatklo.
Při bojích na Dukle se L. Svoboda dozvěděl, že jeho jediný syn Miroslav byl ve svých 18 letech v koncentračním táboře Mauthausen zavražděn. Rovněž zde byli popraveni bratři jeho manželky. V koncentračním táboře Ravensbruck byla zavražděna matka Ireny Svobodové. Dalších 15 členů z obou rodin manželů Svobodových bylo tři roky vězněno v internačním táboře ve Svatobořicích na Moravě. Manželka L. Svobody s dospívající dcerou Zoe unikly zatčení a od listopadu 1941 do května 1945 se skrývaly u statečných a obětavých lidí na Moravě. S jejich ukrýváním mimo jiné pomáhal také katolický kněz Jan Dokulil, z Uhřínova. V posledních letech války /1943 – 1945/ se manželka L. Svobody s dcerou ukrývaly v obci Džbánice, blízko Moravského Krumlova.
Po ukončení druhé světové války a zahájení výstavby demokratického státu ČSR se začínal promítat sovětský vliv do všech oblastí společenského života, včetně ozbrojených sil. Začínal se budovat sovětský model socialismu. Situaci v ČSR významně ovlivnily výsledky parlamentních voleb v oce 1946, Únorové události roku 1948, společenská krize po odstoupení nekomunistických ministrů z vlády a rozhodnutí prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše.
V období, kdy ve straně probíhaly "čistky"L. Svoboda prosazoval myšlenku, aby armáda byla budována dle legionářských tradic, jako národní lidová armáda. To se však nelíbilo ostatním představitelům na dohlížení očisty v armádě, kdy byl ustanoven APS/ armádní poradní sbor/, Svobodovi byly vyčítány některé nedostatky a nedůvěra a dne 25. dubna 1950 byl z funkce MNO ČSR odvolán. Krátce působil ve funkci náměstka předsedy vlády a byl pověřen funkcí čs.státního výboru pro tělesnou výchovu a sport.
L. Svobodovi byl nabídnut "důchod z milosti", který odmítl. V padesátých letech, po vyšetřování situace v armádě byl spolu s dalšími vedoucími pracovníky z armády propuštěn a zaujal místo účetního v JZD v Hroznatíně a nepobíral plat, ani důchod. Po smrti J.V.Stalina a K. Gottwalda /rok 1953/ a na základě výsledků XX. Sjezdu KSSS byl L. Svoboda díky nového generálního tajemníka ÚV KSSS N.S. Chruščova v roce 1954 plně rehabilitován. Do vyšší politiky ač mu bylo nabízeno, se nevrátil. V letech 1955- 1958 přijal funkci náčelníka VA Klementa Gottwalda, kterou vykonával dle svých bohatých politických, společenských a zejména vojenských zkušeností.
V období "pražského jara" dne 30. března byl L. Svoboda po abdikaci A. Novotného zvolen prezidentem republiky. Byl prvním nekomunistickým prezidentem voleným tajnou volbou a ne aklamací. Symbolicky tehdy položil květy na hroby T. G. Masaryka, E. Beneše, K. Gottwalda a A. Zápotockého. Na Vítkově vzdal úctu legionářům 1 světové války i bojovníkům 2 světové války. Dne 6. dubna 1968 jmenoval novou vládu. V letech1968- 1976 byl členem P ÚV KSČ a podporoval reformní program KSČ A. Dubčeka. V krizových letech 1968 sehrál L. Svoboda ve spolupráci s vedením ÚV KSSS klíčovou roli, že nenastal chaos ve společnosti a byl zachován klid zbraní!!
Po vstupu vojsk VS do ČSR, po několika jednáních delegací ČSSR a SSSR dodržoval L. Svoboda ustanovení Ústavy země, odmítl jmenovat revoluční dělnicko-rolnickou vládu a vedl rozumná jednání směřující k uklidnění celkové situace v zemi. Odmítl návrh, aby vládu vedl prezident. Prosazoval myšlenku, že jakýkoli odpor z naší strany vzhledem k obrovské početní vojenské převaze vojsk zemí VS je n e m y s l i t e l n ý. Jak moudrý závěr člověka. Měl osobní zásluhu, že nedošlo v zemi ke krveprolití.
Projev prezidenta k 50 výročí vzniku ČSR dne 28. října 1968 hodnotil zásluhy T.G.Masaryka, E. Beneše a M.R. Štefánika, podporoval zákon o federalizaci a svým podpisem na Bratislavském hradě dne 9. Ledna 1969 přijal slyšení, že máme dva samostatné státy Čechů a Slováků. Prezident se aktivně zúčastňoval setkání doma i v zahraničí a jako předchozí "politický vězeň "byl zárukou, spravedlivé rehabilitace v zemi.
Přes pozitivní hodnocení byl L. Svoboda dne 22. března 1973 opět zvolen do funkce prezidenta. V roce 1972 ho postihla mozková příhoda a začal být vážněji nemocen. Na svoji funkci však nechtěl rezignovat. G. Husák nechtěl jeho abdikaci schválit. Jeho prezidentské období bylo předčasně ukončeno na základě ústavního zákona č. 50/1975 Sb. v roce 1975. Prezidentem byl zvolen tehdy G. Husák. Došlo opět ke kumulaci funkcí.
Nemocný L. Svoboda zbytek svého života prožil se svou manželkou Irenou v Praze, Břevnově v rodinné vilce, kterou Svobodovi vlastnili ještě před nástupem do prezidentské funkce. Zemřel 20. září 1979. Jeho manželka ho následovala za deset měsíců 17.
ervence 1980. Měl státní, vojenský pohřeb. Jeho urna byla uložena v Národním památníku na Vítkově a v roce 1993 byla přenesena do rodinné hrobky Svobodových na hřbitov v Kroměříži.
L. Svoboda v průběhu svého plodného, náročného, společenského a především vojenského života byl poctěn řadou vyznamenání. Stal se "Hrdinou SSSR" a "Hrdinou ČSSR. Byl zhodnocen na72 místě v anketě ČT "Největší Čech", byl čestným občanem několika desítek měst, obdržel vyznamenání Řád bílého lva, Řád republiky, Řád Slovenského národního povstání Čs. válečného kříže a desítky dalších zahraničních a republikových vyznamenání.
Několik slov závěrem.
Vážení hosté, vážení přátelé ;
KČP z.s. od svého založení v devadesátých letech si vždy připomínal a vážil všech osobností, které svědomitě, v pokoře, bez jakékoli odměny se postavily do "čela dění" ve prospěch pokroku, rozvoje společnosti, jednotlivých jejich odvětví bez ohledu na čas, stáří, nemoc budovaly nový společenský řád, zítřek ku prospěchu všech jeho obyvatel, žít pospolu, upevňovat vzájemné vztahy a zajišťovat mírový život. Takto hodnotíme dnešního jubilanta.
Vojáci z povolání mají dle přísahy ještě jednu povinnost. Chránit a bránit svoji zem i za cenu ztráty "vlastního života. "Takový byl i Ludvík Svoboda." Velká škoda, že se nenašel jediný politik, jediná politická strana, jediná vlastenecká organizace, senát a parlament ČR, který by předložil "návrh na udělení nejvyšších poct" při 106 výročí vzniku ČSR při celostátním shromáždění ve Vladislavském sále Pražského hradu při udělování nejvyšších státních vyznamenání prezidentem republiky Petrem Pavlem. To je pro tuto republiku nenapravitelná chyba.
Děkuji za pozornost.
Jaroslav Hudec
předseda Národní rady KČP
Hroznatín 9. listopadu 2024