Odkaz skutečným hrdinům Věrni zůstaneme
S tímto předsevzetím členové KČP Středočeského kraje, která nese hrdý název Středočeská krajská rada plk. Ing. Jiřího Vrzala, vstupovali na počátku roku 2012 do Společnosti armádního generála Ludvíka Svobody jako kolektivní člen do této společnosti.
Toto rozhodnutí jednoznačně podpořilo nejen vedení KR KČP a jeho spolky, které působily v té době aktivně ve všech 12 ti okresech Středočeského kraje. Již předtím řada našich členů pravidelně navštěvovala vzpomínkové události organizované vlasteneckými organizacemi v čele s Ústředním vedením Společnosti Ludvíka Svobody, vedeného Ing. Ludvíkem Engelem.
Velkou zásluhu na rozhodnutí vstupu Středočeské KČP do velké rodiny Svobodovců má Dr. Milan Havlíček, tehdejší člen vedení KR, který spolu s přáteli Kremerem, Kuchtou, Ipserem a dalšími nás přivedli do řad Společnosti.
Jsme hrdi na to, že můžeme být ve Společenství hájícího jednoho z nejvýznamnějších bojovníků, hrdiny ČSSR a SSSR armádního generála a bývalého prezidenta ČSSR, velitele 1. čs. Armádního sboru, který vedl boj proti fašistům po boku armády SSSR. Velkou oporu jsme měli od dcery Ludvíka Svobody paní prof. Zoe Klusákové/Svobodové, která se podle svých možností pravidelně účastnila našich pravidelných setkání a přinášela nám nová fakta o životě nejen svého otce, ale celé rodiny Svobodových. Tím také posilovala naše vědomí, že je nejen naším přáním, ale povinností coby členů vlasteneckého spolku KČP podporovat trvalý odkaz skutečných hrdinů.
Moje osobní vzpomínky na Ludvíka Svobodu se tradují do let, kdy se on stal pro určité politické kruhy v naší zemi nepohodlným a ponížili jej a "převeleli" do civilního života. Tehdy, na určitém setkání jsme se zúčastnili jako funkcionáři mládežnické organizace ČSM, jsem m.j. při otázce Ludvíka Svobody: "Co děláš ty pro naši zem?", kde jsem bez rozmýšlení odvětil: "Pracuji jako slévač v Králodvorských železárnách na Berounsku, které nesou hrdý název ZÁVOD SOKOLOVSKÝ na počest slavné bitvy proti fašistům u Sokolova, kde jste velel naší vojenské jednotce". My máme pod názvem našeho závodního časopisu Nová cesta slogan: "Úkoly byly dány, úkoly budou splněny a podle toho také pracujeme." Odpověď na mé vyjádření ze strany Ludvíka Svobody zněla: "Správně děláte, chlapci, tak to má být", a podal mi ruku. To byl jeden z nejlepších okamžiků, které jsem prožíval. Takže při každé možné příležitosti, kdy jsme se na našich zájezdech pohybovali v oblasti jižní Moravy, Třebíčska a míst spojených s rodinou Svobodových, jsme neopomněli navštívit tato místa.
Nejinak tomu bylo i v letošním roce, kdy jsem se spolu s dalšími členy KČP Středočeského kraje účastnil v Hroznatíně připomenutí 129. výročí narozenin Ludvíka Svobody v jeho rodišti v Hroznatíně. To letošní setkání mělo pro mě osobně několik pocitů.
Tím prvním byla skutečnost, že po nepochopitelných útocích ze strany armádních kruhů ČR se stala účast KČP "nepřijatelnou pro velení AČR". Proč pro mě nepochopitelných? Protože to byl KČP, který spolu se státními orgány, levicovými spolky, zastupitelstvem obce Hroznatín, hejtmanstvím kraje Vysočina a dalšími organizacemi, uchovávají v trvalých hodnotách odkazy hrdinů, dokázaly vybudovat před rodným domem Ludvíka Svobody v Hroznatíně Pamětní kámen, jehož autorem je kamenosochař Petr Šebesta ze Světlé nad Sázavou a při jeho odhalení 16. 3. 2018 se zde zúčastnili všichni ti, kteří nezapomínají na kruté události, kterými rodina Svobodových musela projít.
Tím druhým bylo setkání s osobnostmi, které mají významný podíl na postavení památníků, tedy Josefem Dolejším kamenosochařem, který m.j. je autorem Památníku OSH na Cínovci a Krušnohoří, Mílou Wasserbauerem, bývalým předsedou KČP Vysočina a člen NR KČP a v té době členy vedení NR KČP a v současnosti v čele s předsedou Jaroslavem Hudcem, Mirkem Vlašínem, Majkou Hanischovou, 1. mpř. ÚV KSČM Petrem Šimánkem, známými občany obce Hroznatína a dalšími přáteli z Čech, Moravy i Slovenska, kteří se přišli ve velkém počtu poklonit památce našeho významného hrdiny a prezidenta Ludvíka Svobody.
Tím třetím byl fakt, že proti zmíněné nepohodlnosti KČP pro AČR na návrh člena KČP střední Čechy Vladimíra Duníka a Dr. Milana Havlíčka přijalo vedení NR KČP symbolický úkol, konaných vzpomínkových akcí samostatně pod vedením KČP za podpory a účastni ochotných partnerů Kraje Vysočina, včetně politických reprezentací těchto míst, protože nelze připouštět falšování československých dějin tak, jak jsme u nás v posledních 34 letech toho svědky.
Tím čtvrtým osobně vyslovuji poděkování předsedovi KR KČP Středočeského kraje Františku Kovářovi a jeho spolupracovníkům za zorganizování autobusového zájezdu do Hroznatína. Oceňuji vystoupení hostů plk. v.v.člena vedení ČSBS ČR Emila Kulfánka, člena ÚV KSČM Petra Šimůnka, zástupkyně Kroměříže a dalších řečníků. Vyslovuji poděkování praporečníkům KČP, kteří nesli hrdě naše standarty, vyslovuji poděkování řidiči našeho autobusu, který nás bezpečně přepravil na místo konání a zpět.
Tím pátým je bohužel velké zklamání nad tím, že pro účastníky akce nemohl být přístupný objekt rodinného domu Ludvíka Svobody, ve kterém jsme dříve měli možnost seznámit se s artefakty rodiny Svobodových, artefakty z bojových akcí 1. čs. Armádního sboru a kolujícími informacemi o tom, že by údajně mělo dojít k odprodeji rodinného domu a tím zrušení památného místa, je pro nás nepochopitelné.
Zpět do svých domovů jsme odjížděli se smíšenými pocity na jedné straně z toho, že jsme schopni dodržovat historickou pravdu, naplňovat slova přísahy věrnosti své vlasti, na straně druhé pocity hořkosti vůči snahám likvidovat památku skutečných hrdinů novodobých dějin.
Text:
Jiří Pokorný, KČP Beroun
Foto:
František Kovář