Mezinárodní den žen ve Volarech
od rána do večera si ho užívejte,
věřte, že máte rozhodně co slavit,
svět bez vás si neumíme představit!
Ačkoliv si lidé Mezinárodní den žen připomínají každý rok, základní myšlenka, která za vznikem tohoto svátku stojí, už v dnešní době tak známá není. Ať už ho každoročně se svými blízkými slavíme nebo jej ignorujeme, neuškodí si připomenout, že má svůj původ v době sociálních krizí a příprav na nadcházející světový konflikt, kdy se ženy začaly zasazovat o svá práva a více také pronikaly do veřejného života. Konkrétně pak jde opřipomínku stávky newyorských šiček na počátku 19. století.Hlavní ideou pak byl, a zůstává, boj za ženská práva, rovnoprávnost žen a mužů, odstranění diskriminace a celkově lepší pracovní podmínky pro ženy.
I proto se tři Volarské spolky – Svaz tělesně postižených, Český svaz žen a Klub českého pohraničí dohodli na pokračování společné tradice, tedy přípravě oslavy svátku všech žen, tedy našich babiček, maminek, manželek, přítelkyň, zkrátka těch, bez kterých by tento svět nemohl existovat.
V pátek 15. března (bohužel o týden dříve, tedy přesně v Mezinárodní den žen byl sál města obsazen jinou akcí) připravily členky a členové spolků důstojnou oslavu nejen Volarských žen. Zakoupily květiny – petrklíče, k nim připojily krásné srdíčko s přáním ke svátku a ženám je předávali Petr Konrád a Pavel Pichl. Ženy z ČSŽ vyrobily množství krásných a voňavých koupelových solí, které předávali Lenka Kulhánková a Vlaďka Laschová.
Zahájení se ujali předseda STP Sváťa Hargaš a předsedkyně ČSŽ Lenka Kulhánková, přivítali především ženy, ale i jejich pánský doprovod, popřáli všem krásné zážitky a příjemnou oslavu svého mezinárodního svátku. Omluvila se paní starostka a naše členka Martina Pospíšilová. K dobré náladě, tanci i zpěvu hrálo duo Fanda a Martina, které si mnozí účastníci oblíbili pro jejich bohatý a pestrý repertoár, tedy nejen dechovka, ale i pop, country, jive, čača i charleston. Každá z žen si přišla na své a většina opouštěla parket jen při vyhlášených přestávkách. A tak není divu, že s úderem dvaadvacáté hodiny se domů mnohým nechtělo. Vždy něco začíná, ale i končí a tak se nakonec s úsměvem na tváři a kytičkou v ruce odebrali do svých domovů. Na viděnou při dalších akcích!
Z pověření ČSŽ, KČP a STP František Zach