Klubový Den republiky 28. října 2024 v Táboře
Klub českého pohraničí Dr. Edvarda Beneše Táborsko uspořádal již tradiční Klubový Den republiky, s využitím památného místa na železniční stanici v Táboře. Po reprodukci Československé hymny byli účastníci politického shromáždění přivítáni a představeni. Jak uvedl ve svém úvodním slově přítel Zdeněk Trippé, předseda klubu, pamětní deska s reliéfem TGM a jeho heslem, vyjadřuje velkou historickou událost husitského Tábora. Prezident osvoboditel, Tomáš Garrigue Masaryk se svou družinou, se na tomto místě 21.12. 1918 zastavil na cestě do hlavního města Prahy. Byla to čtvrtá zastávka vlaku, ve kterém se vracel z ciziny do nově vyhlášeného Československa. Památná věta s heslem zazněla v improvizovaném projevu TGM v odpovědi na uvítací projev táborského starosty Josefa Kose. Tenkrát pan prezident řekl, cituji: "Také Vám děkuji. Těší mě, že jsem se mohl zastavit v Táboře v tom historickém městě, jak jste dovodil.
Tábor je náš program a tomuto programu zůstaneme věrni. Prosím Vás všecky o spolupráci. Práce nás ještě čeká a práce bude dost". Konec citace. Poté dostal slovo přítel Mgr. Marek Adam, vedoucí klubové sekce strážců míru, mimo jiné učitel dějepisu gymnázia v Soběslavi, který přednesl zásadní projev k nedožitým 106. narozeninám společného státu Čechů a Slováků. Projev zahrnuje zásadní vlastenecké a politické přístupy nejenom klubu z Tábora, ale jsme přesvědčeni, že všech vlastenců a lidí se srdcem nalevo. Z myšlenek v projevu obsažených budeme v příštím období vlastenecké činnosti vycházet, dále tyto myšlenky rozvíjet a prosazovat ve veřejnosti. Vzhledem k důležitému obsahu projevu je celý text součástí článku o klubovém Dni republiky. Projev byl odměněn velkým potleskem přítomných. V závěrečném slově předseda uvedl, že považujeme letošní klubový den republiky za ideové východisko k příštímu roku, kdy oslavíme 80. výročí osvobození Československa od německé nacistické okupace. Dále účastníky seznámil s hlavní akcí klubu na jihu Čech, kterou uspořádáme u Vítějovic v okrese Prachtice, kde se nachází Pomník míru a Pomník pěti armád, kde 10. května 1945 došlo k setkání Rudé armády, Armády USA a také jednotek Československé armády, poblíž demarkační linie 1945.
Na závěr klubového Dne repubiky 2024 zazněl Husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, hymna Klubu českého pohraničí. Poté se účastníci ještě vyfotili a následně rozešli do svých domovů.
Doplňující poznámka: dopoledne téhož dne se delegace KČP z Tábora ve složení přátelé Zdeněk Trippé, Dušan Horčík a Marek Adam účastnila slavnostního shromáždění ke vzniku Československa, které pořádalo Město Tábor na Křižíkově náměstí v Táboře. Společně s jinými účastníky slavnosti jsme položili k Pomníku Národního osvobození kytice se stuhami za klub, Jč KV KSČM a za OV KSČM Tábor.
Autor a foto: Ing. Zdeněk Trippé
Video: Světlana Šatná
KČP Dr. Edvarda Beneše Táborsko
K nedožitým 106. narozeninám společného státu Čechů a Slováků
(projev pro vlastence a lidi se srdcem nalevo)
Milí přátelé, vlastenci,
scházíme se dnes, u památné desky se jménem prvního československého prezidenta a jeho odkazu, jenž je shrnut do jediné věty: "Tábor je náš program!"
Pan Prezident Osvoboditel, Tomáš Garrigue Masaryk, věřil v jednotný národ československý, v ideály demokracie a humanity a v odkaz české reformace, z níž podle jeho slov vyrostla novodobá česká státnost.
Pan Prezident Osvoboditel sám pocházel z ryze plebejských poměrů. Tento fundament se stal, řekl bych klíčovým, v jeho přístupu k otázce sociální. Není bez povšimnutí, že v místnosti, kde Masaryk vyrůstal, žilo v jedné světničce až 6 lidí. Člověk mravně kvalitní by nikdy neměl zapomenout, z jakých poměrů sám vzešel.
Jsem hluboce přesvědčen o skutečnosti, že Masaryk sám ve svém srdci nosil ideje levicové - socialismus jako životní a celospolečenské východisko pro celé dějiny jako takové. Nejdůležitější institucí však pro samotného pana prezidenta zůstala právě rodina - instituce nejdemokratičtější a nejsociálnější. A instituce, již je třeba chránit.
Prvními dvěma zákony, jež přijalo nově utvořené Národní shromáždění, bylo uzákonění 8-hodinové pracovní doby a zákon rušící šlechtické tituly. Připomínám to dnes zcela záměrně!
Doba, v níž nyní žijeme, nám ukrajuje jak práva národní, tak i práva sociální. Práva, za něž naši předkové pokládali své životy. V obou případech...
Proto mě občas udivuje, když si dnes do úst berou osobu TGM mnozí politici nevlastenečtí, neplebejští a politici protilidoví. A ti účelově používají odkaz Masarykův jako "klacek proti všem těm, kteří odmítají sloužit současnému systému".
Jejich adorace prvního prezidenta je často neupřímná a pokrytecká. Stejně tak mnohdy neupřímná a pokrytecká je současná adorace První republiky, která sice představovala vývojovou cestu, avšak sama o době ještě nepřekročila stín nedovršené emancipace sociální. A mrzí mě, že nejen tzv. První republika, ale rovněž epochy pozdější, Masarykově Otázce sociální nenaslouchaly více, místy tak činíce i ke své vlastní škodě.
"Bez Beneše bychom republiku nikdy neměli!" pronesl jednoznačně Masaryk ke svému pozdějšímu nástupci a ministru věcí zahraničních. Všimněme si, jací lidé dnes reprezentují naši zemi v zahraničí. A povšimněme si rovněž, kolika dnešním lokajům, sloužícím cizím zájmům, zůstává jméno Dr. Edvarda Beneše, Pana Prezidenta Budovatele, dodnes jakýmsi pomyslným "trnem v oku".
Pro nás je ovšem jméno a státnický odkaz Dr. Beneše odkazem a mezinárodním významem zcela zásadním. Bez Dr. Edvarda Beneše bychom neměli nejen republiku, ale ani proces dovršení národní a demokratické revoluce.
Edvard Beneš se zasloužil o stát, o emancipaci národní - a především o zahájení všech potřebných kroků k naplnění emancipace sociální! Čest jeho památce!
Vzpomínáme dnes na společný stát, který již v současnosti na mapě nenajdeme. Přesto však najdeme dva mladé státy z něj zrozené, samostatnou Českou a samostatnou Slovenskou republiku. Zda jsou tyto státy suverénní jen formálně, či doopravdy, zda jsou svrchovanými entitami, či ekonomickými koloniemi, za to vše spoluzodpovídáme také i my sami.
Bylo by chybou si nepřiznat, že dva malé státy jsou slabší než jeden stát středně veliký. Ale zároveň mohu směle říci, že slovenský odkaz a slovenské bratrství pro nás představují, a to zvláště v posledních měsících, novou posilující naději.
V závěru naší dnešní vzpomínky bychom měli ještě zdůraznit osobnost a činnost Milana Rastislava Štefánika, dále státnické úsilí Karla Kramáře, a v neposlední řadě i památku odvážných politiků, známých jako tzv. mužové 28. října:
Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár.
A dovolte mi, abych na samotný závěr citoval opět slova Masarykova:
"Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily!"
Děkuji Vám za pozornost.
Mgr. Marek Adam
KČP Dr. Edvarda Beneše Táborsko