Prolomení dekretů nedovolíme!

Projev - Jiří Jaroš Nickelli, Společnost Ludvíka Svobody,
Tábor 26.10.2019

Kdo hájí Beneše a dekrety, hájí republiku.

Kdo haní Beneše a omlouvá sudety, je nepřítel republiky!

Současné Česko je rozděleno na tři velké tábory Jeden presidenta Beneše hájí. Druhý Beneše haní, pomlouvá a nepříčetně o něm lže. Třetí tábor je mlčící a ten žel nevědomě nahrává pomlouvačům. V republice existují dva deklaratorní zákony: jeden i druhý praví totéž. Že TGM a Beneš se zasloužili o stát. Žádný stát světa by nemohl ustanovit takové zákony, které by stejně uznávaly zásluhy presidenta Osvoboditele i presidenta Budovatele, o němž hanobitelé tvrdí, že to byl zrádce! Odpůrci presidenta Beneše nemohou dokázat z dějin NIC ze svých lží a pomluv.

První lží o Benešovi je monotónní pomluva o jeho údajně "zradě roku 1938". President Beneš nezradil. Zradili jeho tehdejší domácí a zvláště zahraniční protivníci. Zradu nastartovala již roku 1934 polská vláda (nikoli polský lid!). Odpůrci dodnes zatvrzele mlčí a utajují v dějinách první pakt polské vlády s Hitlerem na 10 let o neútočení a spojenectví! Již tehdy si president Beneš předvolal vyslance Grzybowského a pravil: Rozbíjite kolektivní bezpečnost celé Evropy, opouštíte duch Ženevy a ženete nejen Polsko, ale i nás a Evropu do konfliktu a záhuby! Velvyslanec se chabě bránil - Poláci chtěly ukázat svou "nezávislost na politice Francie a Anglie"! Beneš marně přelouval zástupce Malé Dohody Rumuny a Jugoslávce, ke společnému odporu k Němcům. Tehdejší spojenci provedli opak - smlouvali se s Hitlerem! Británie nechala ČSR na holičkách diplomaticky, Francie nakonec i vojensky. Francouzská zrada byla do nebe volající - čs.důstojníci po Mnichovu ve štábu v Račicích strhali všechna britská a zvláště francouzská vyznamenání! Dnes jediný státník, který veřejně připomněl pakt Beck - Hitler dávno před Molotovem - Ribbentropem, byl president Putin.

Druhá hlavní pomluva je o "Benešově lokajství Západu". Přitom Beneš nebyl jen jakýsi lokaj Západu a sluha plutokratů, jak o něm tvrdil kolaborant všech kolaborantů historický Moravec. Svou politiku kolektivní bezpečnosti založil i na spolupráci s tehdy (i dnes) proklínaným SSSR. Nejdříve vojenskou smlouvou z roku 1935 a misí gen.Krejčího u Rudé armády. Poté smlouvou o vojenské spolupráci z roku 1941 a nakonec smlouvou z r.1943 o vojenské a poválečné spolupráci. Tragedií, kterou Beneš nezavinil, ale zavinila ji celá vláda, byla u první smlouvy doložka o nutném souhlasu kolaborantské Francie. Největší veřejný ideový odpůrce Mnichova, L.Rašín, psal dr.Benešovi do Británie do exilu souhlasný list, kde vysoce ocenil jeho postoj v době krize. Podle Rašína Beneš volil ne jako generál, ale jako státník. Za pár měsíců po zničení tzv. II.republiky dějiny daly Benešovi stoprocentně za pravdu. Hitler okupací ČSR roztrhal Mnichov jako cár papíru. Kde byli všichni Chamberlainové, Daladierové, Lavalové Déatové, Pilsudští, Horthyové a další nepřátelé a zrádci ČSR se svými žvásty o stoletém míru a rušení územních požadavků???

Co dělal Beneš v exilu? Šel pohodlně do USA., jež mu to nabídly, schovat se před Hitlerem? NE! Šel do Británie, do boje, nechal se ohrožovat bombami jako královská rodina a všichni Britové!

TGM již za života pravil o I. odboji: Bez Beneše bychom republiku neměli! Toto se naplnilo i za II.odboje.

Kde zůstali generálové, Syrový a Prchala? Jeden šel sloužit protektorátu. Druhý beznadějně prchal z Polska přes Rumunsko (nome omen!) do Británie a copak tam dělal? Místo odboje se hanebně spojil se sudety proti Benešově vládě. Ideově zradil ČSR podruhé po válce, když se ideově spojil s F.Peroutkou a proti hlasu celého čs.exilu se jednal se sudety o jejich návratu! (Viz F.D.Raška, Opuštění bojovníci, Academia Praha 2009, str.116, 180-189 aj.)

Naproti tomu bez Beneše by nebylo ani jediné čs. perutě v RAF, nebylo by boje letců v Británii, nebylo by I. čs. armádního sboru v SSSR pod plukovníkem Svobodou, nebylo by Buzuluku, ani Sokolova, ani Kyjeva, ani Dukly, ani osvobozeni Rudou armádou ve spojení s čs. armádním sborem. A nebylo by ani čs. Tobruku ani čs. Dunkirku. A ani SNP. Bez Beneše by nebylo vyhlášení válečného stavu s Německem a Maďarskem, které nás vrátilo mezi antifašistickou koalici a na stranu vítězných mocností. Po válce by nebylo spořádaného odsunu,za který ČSR dostala nejvyšší ocenění mezinárodního Červenoho kříže, páni Posseltové, Seehoferové, Zeihzelové a paní kancléřko Merkelová. Odsunu, jež navrhli Britové, a schválily velmoci v Postupimi.

Nikdo se neodvažuje napadat velmoc Britanii a předáky Chamberlaina, který byl před smrtí ideovým otcem odsunu, ani W.S.Churchilla a A.Edena, praktické tvůrce koncepce odsunu Němců z ČSR, Polska a Jugoslávie. Jen president Beneš se stal vítaným hromosvodem zahraničních i domácích lhářů o odsunu. Jen protože ČSR nebyla velmoc?? Jen protože byla a je pokládána za slabý článek antifašistické koalice

se strany Německa, což dokladají i neomluvitelné výroky paní spolkové kancléřky Merkelové o tom, že prý "pro odsun nejsou žádné morální a politické důvody".

Paní kancléřka by se měla vrátit do školských škamen a poučit se o reáliích barbarské okupace ČSR, k níž nepřispěli "národnostně nehmotní nacisté", ale říšští a zvláště sudetští Němci, jak to konstatoval americkým žalobcem Aldermannem i Norimberský soud! (Ečer, Norimberský soud, Praha 1946, 102, 107, 159 "Sudetští Němci ve službách zločinu"). Po válce by nebylo spořádaného odsunu, ale byla by tu občanská válka a řež, jaká byla například v Chorvatsku a Slovinsku, kde titovci bojovali jak s nacisty, tak s domácími ustašovci. Odpůrci Beneše, páni Pothartové, Hermanové, občan kníže a další, by měli mlčet, sypat si popel na hlavy a poučit se z vlastních dějin.

Co znamená prolamování dekretů presidenta a Národního shromáždění vidíme včera v rozsudku o rodu Salmů a dnes v rozsudku o rodu Walderode, což obojí vynesl hradecký soud. Dle nás pozůstalých po obětech nacismu to byly rozsudky kontraverzní a antidekretální. Zatímco v případě Salmů již rozhodl Ústavní soud dle dekretů, kauzu Walderode to teprve čeká.

Všichni nepřátelé Benešovy republiky se nad rozsudkem Walderode radují a chystají se na další křižáckou kořit rvanou z těla nebohé republiky. Jen málo vlastenců tomu brání a snaží se hradit tento protistátní příval.

Základní neduh vlasteneckého tábora spočívá mnohdy v pozici "mrtvého brouka" vůči Benešově odkazu. Vlastenecké spolky svými ústředími pohříchu vesměs mlčí a praktikují postoje "za buky". Projevy odporu a rozkrývání fakt jednotlivci nestačí.

Je třeba ocenit zásadový postoj zatím jediné vlastenecké skupiny, která nejen nemlčí, ale zaujíma jednozačný postoj k obraně Beneše, dekretů, odsunu a k nepřátelské činnosti landsmanschaftů. Jsou to Kluby českého pohraničí a Kruh vyhnaných, jinak též Hraničáři. Za to jim budiž čest a sláva těch věrných republice.

Pokud nevznikne jednotná benešovská fronta odporu, nepřátelé republiky - nová panská jednota proti republice - ji zakopou do druhého protektorátního hnoje jako ti, co vykládají, že republika by mohla být další spolkovou zemí mocného souseda.

K tomu nechám zaznít varovná slova presidenta Beneše ze 14.prosince 1945:

"Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se mohli znovu bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací kampaní"... Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou." (konec citátu).

Poslední desetiletí se naplnují prognostická slova presidenta Budovatele.

Zahraniční nepřátelé Benešovy ČSR - pan Seehofer, Zeihsel, madam Steinbachová a žel i madam Merkelová, opět útočí. Bez důkazů, bez opory mezinárodního práva, s vynecháním zvěrstev III. říše a sudetů proti ČSR. Shrneme to takto:

Za první.

Útočí na právní řád republiky snahou prorazit dekrety presidenta a Národního shromáždění, legitimované ratihabicí, a politicky je znemožnit, když to nelze učinit právně.

Za druhé.

Útočí na revoluční vymoženosti národně sociální revoluce let 1945-1947. Především na konfiskace německého majetku vlastizrádců, legitimované nejen dekrety (5, 12, 16, 33, 100 a 108), ale především Pařížskou reparační dohodou z r. 1945 (ve Sb.zákonů č. 150/1947 Sb.), které je republika právoplatným signatářem, a již nezrušila žádná deklarace!

Za třetí.

Útočí na odsun vlastizrádných alias sudetských Němců (loyálních 220 tisíc Němců v ČSR mohlo zůstat!) a Maďarů, legitimovaný protokolem Postupimské konference antifašistické koalice. Třicet let tak bezostyšně a lživě útočí na republiku ex-europoslanec Posselt a jeho společníci, jež si dnes nasadili masku usmíření.

Nakonec útočí na požadavek reparací od Německa. Nepřátelé státu útočí na požadavek nevyplacených reparací od Německa za všechny škody utrpěné okupací, když životy 360 tisíc padlých obětí, 350 tisíc vyhnaných Čechoslováků již nahradit nelze a žádný Fond budoucností to nenapraví! Nepřítelé vznáší kopu právních pseudoargumetů proti vyplácení reparací republice. Podobně jako vůči Polsku a Řecku. Kvaky o promlčení a neplatnosti reparací nemají v mezinárodním právu místo.

Tomu všemu musí vlastenecké organizace bránit, bránit a ještě jednou bránit. A nejen ony. Ale také zástuci samosprávy a státních orgánů všech úrovní, kteří zastávají obranu republiky. Nelze připustit, aby odkaz Beneše byl stále pošlapán. Aby se republika změnila v kolonát cizích mocností. Aby se stala jakýmsi druhým protektorátem nebo spolkovou zemí cizí země. Síly, jež o to usilují, zejména domácí kolaboranty toho typu, musí občané včetně oné dosud mlčící většiny, zastavit všemi legálními prostředky. Jednotlivci nemohou být blanickými rytíři, nezmohou sami mnoho. Je nutná nová jednotná lidová národní fronta benešovců. Fronta, která se znovu husitsky postaví na obranu republiky a naplní heslo Hraničářů: "Jen tehdy zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše zem!"

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Společnost Ludvíka Svobody