Hroznatín 9. 11. 2024

Je září 1979. Na Letenské pláni na onom místě, kde jsem v roce 1975 pochodoval na vojenské přehlídce v praporu vojenských škol, jako žák Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova Moravská Třebová, stojím i dnes v řadě, jako posluchač Vysoké vojenské školy pozemního vojska, trojnásobného Hrdiny ČSSR a Hrdiny SSSR armádního generála Ludvíka Svobody Vyškov na Moravě. Doprovázíme člověka, jehož jméno naše škola nese, obrazně řečeno, na jeho poslední cestě. Je krásný slunečný den babího léta a malí pavoučci ve svých lepkavých pavučinkách nám sedají na obličej.

Ludvík Svoboda zemřel 20. září 1979.

Svobodův pohřeb je státní a vojenský, rakev je vezena na dělové lafetě, tažené za OT64, z Pražského hradu na konec Letenské pláně, kde je přeložena do pohřebního vozu za zvuku vojenské písně 1. armádního sboru v SSSR "Směr Praha" a odvezena do krematoria. Na pohřbu, na rozdíl od pohřbů předešlých prezidentů, nebyla přítomná veřejnost. Přesto se s Ludvíkem Svobodou přišly rozloučit tisíce lidí. Po kremaci byla urna uložena v Národním památníku na Vítkově. V roce 1993 byla přenesena do rodinné hrobky Svobodových na hřbitově v Kroměříži.

Je sobota 9. listopadu 2024. S Klubem českého pohraničí Jakuba Kubaty Českobudějovicko se nacházíme v obci Hroznatín na Vysočině, rodišti Ludvíka Svobody, významné osobnosti našich dějin, armádního generála, velitele 1. Československého armádního sboru v Sovětském svazu, prezidenta Československé socialistické republiky, u příležitosti 129. výročí jeho narození. Je krásný den, akorát ti pavoučci už nelétají.

Je to pro nás samozřejmá účast, jako klubu, protože svoji národní a státní minulost nesmíme nikdy zapomenout Z Českých Budějovic jsme vyrazili autokarem za časného rána v počtu asi 13 členů a sympatizujících, provázeni hustou mlhou. Richard Štěpán, na žádost Dušana Sigmunda přinesl 3 várnice s čajem, svařákem a kávou. Čekalo se sychravé počasí.

Na místo jsme dorazili mezi prvními. Po chvíli přijel vlastním vozidlem i Jirka Leština s Dejvem, věrným belgickým ovčákem, cvičeným záchranářem a přivezl stojany, státní vlajky České a Slovenské republiky, prapory Klubu českého pohraničí Jakuba Kubaty a Národní domobrany, které jsme ihned rozmístili okolo památníku, který se nachází v centru návsi, poblíž rodného domu, statku, Svobodových.

Úkoly byly předem rozděleny. Jirka Leština, Dušan Sigmund, Jirka Mrklas, položí kytici k památníku, František Ferenčík a Jarda Popov ponesou prapory. Richard Štěpán bude vydávat teplé nápoje.

My ostatní budeme tvořit lidové masy našeho státu a národa, pro které Ludvík Svoboda mnoho znamená a svou aktivní účastí vzdáme hold jeho světlé památce.

Náves 111 členné obce se pozvolna plnila dalšími účastníky pocty z celé republiky.

Organizace praporečníků se ujímá přítel Miroslav Vlašín a velí: "Praporečníci seřadit!!"

Zazní Pochod padlých revolucionářů, slavnostně smutný chorál a dlouhý zástup vychází položit věnce a kytice k obelisku s obrazem Člověka.

A dál si pusťte na počítači nebo mobilu TV Raptor odkaz Setkání k uctění památky Ludvíka Svobody v Hroznatíně 9.11.2024, trvá hodinu a 24 minut.

Nedalo mi, abych si nepřipomněl onen záříjový den roku 1979, kdy mi lepkaví pavoučci sedali na obličej. Od té doby uplynulo již 45 let.

Vážený čtenáři.

Dovolím si na závěr svého povídání přiložit citát z knihy Ludvíka Svobody: Cestami života I.( Orego 1996, s. 68-69), protože vystihuje i pravou národní povahu Čechů, Moravanů a Slezanů a vím, že takoví jsou i mnozí z vás.

Skláním se v úctě před neznámými vojáky českého a slovenského lidu všech dob, kteří jsou tím nejcennějším, co naše vlast měla, a jak pevně věřím, v nejtěžších chvílích nikdy nepřestane mít. Nemají rádi tupý dril, nepotrpí si na vojenské parády, těžko se s nimi někdy pořídí, když jim nevysvětlíte dost přesvědčivě, co po nich chcete a k čemu je to dobré, ale když jde do tuhého, dokážou přenášet hory, protože víc, mnohem víc se bojí poroby, než smrti.

V Českých Budějovicích 6.12.2024

Jihočech Vláďa

KČP Jakuba Kubaty Českobudějovicko a okolí