8. Pamětní deska gardového poručíka I.G.Gončarenka, velitele tanku č.1-24, pod Chotkovými sady nedaleko Klárova

(na křižovatce Chotkovy ulice a ulice U Bruských kasáren).

Pamětní deska připomíná poslední boj tankové čety z bojové sestavy 1.tankového praporu 63. gardové tankové brigády, která jako jedna z prvních svazků Rudé armády přispěchala na pomoc bojující Praze. Po usilovném pochodu a bojích na cestě k hlavnímu městu jednotky tankové brigády na čele s tankovou četou složenou ze tří tanků T 34/85 sjížděly Chotkovou ulicí ke Klárovu serpentinami a prováděly průzkum přístupů k Mánesovu mostu. Na čele jel tank s věžovým číslem 1-24 gardového poručíka I.G. Gončarenka, s odstupem následovaly tanky č. 1-23 poručíka Burakova a č. 1-25 poručíka Kotova (jednička v tomto označení znamená první tankový prapor, kresba pod číselným označením pak 63. tankovou brigádu). Do osádky Gončarenkova tanku dále patřili řidič staršina Ilja Šklovskij, střelec seržant Pavel Batyrev, nabíječ seržant Nikolaj Kovrigin a mechanik/radista a střelec z kulometu na čele korby seržant Alexandr Filippov. Gončarenko sledoval situaci otevřeným poklopem velitelské věžičky, otevřen byl i poklop řidiče v šikmé čelní stěně korby tanku. Na pancíři navíc seděl pražský povstalec Čech František Souček, který byl dva roky vězněn v koncentračním táboře, na konci války utekl a nyní dělal tankistům, rudoarmějcům průvodce Prahou. Po sjetí ke křižovatce byl tank zasažen palbou německého stíhače tanku typu Hetzer a velitel tanku gardový poručík Gončarenko byl smrtelně raněn a tank poškozen. Celá událost je výborně zachycena ve filmu, který je součástí těchto stránek v části "Umělecké ztvárnění doby"

Tolik stručně o původu pamětní desky.