plk. PS v. v. KVÍDERA Miloslav

Přítel Miloslav Kvídera se narodil v dělnické rodině 18. října 1924 v obci Nebílovský Borek na Plzeňsku. Po skončení školní docházky se vyučil truhlářem.

Za druhé světové války poznal totální nasazení a dále vězení za sabotáž na šachtě sv. Trojice ve Slezské Ostravě a později deportaci do pracovně výchovného tábora. Zachránilo ho až osvobození naší vlasti Sovětskou armádou.

V květnu 1945 vstoupil do Revoluční gardy, ve které se zbraní v ruce působil v Plzni a v Plané u Mariánských Lázních. Krátce nato se stal příslušníkem nově vytvořeného Sboru národní bezpečnosti. Po absolvování základního výcviku ve Zbirohu, sloužil v Terezíně, ve Mšené u Budyně, na pohraničním útvaru SNB Moldava v Krušných horách a v Nové Bystřici. Zúčastnil se bojů proti banderovcům na Slovensku v útvaru SNB - praporu DUB.

Po skončení likvidace banderovských tlup byl přeložen do jižních Čech ke střežení státní hranice. Zařazen byl na Jeleních Vrchách a v Horní Planné. V Halži u Tachova zastával funkci velitele praporu.

Od roku 1951 celý svůj produktivní život prožil u Pohraniční stráže a věnoval se ochraně a obraně státní hranice. Prošel funkcemi velitele čety, roty, praporu, náčelníka operačního oddělení, velitele 7. Sušické brigády Pohraniční stráže a svoji činnost ukončil jako velitel 15. brigády Pohraniční stráže v Českých Budějovicích. Byl obětavý a zodpovědný důstojník, náročný nejen na sebe, ale i na podřízené velitele. Po skončení aktivní služby své bohaté zkušenosti předával jako vyučují na Vysoké škole SNB

Během služby poznal tisíce pohraničníků, kteří v těžkých podmínkách a odloučení plnili svědomitě a obětavě náročné úkoly. Proto se nikdy nesmířil s tím, že jsou PS-áci a jejich předchůdci špiněni, pomlouváni a uráženi za to, že plnili vlastenecký úkol a střežili státní hranici na základě platných zákonů, rozkazů a nařízení. Byl přesvědčen, že nastávající doba bude rehabilitací vlastenců, kteří bránili svoji vlast a umírali za ni.

Svůj další život naplnil prací ve společenských organizacích. Věnoval se práci s lidmi. Byl předsedou ZO KSČ a Klubu důchodců. Měl rád jižní Čechy, hlavně Šumavu, kam se rád vracel a často o ní vyprávěl. Miloval přírodu - jeho koníčkem byla myslivost.

Věřil v lidské dobro a ve spravedlnost. I když by bylo obtížné vyjmenovat vše, čemu se věnoval, vždy si našel čas i na rodinu. S manželkou Miloslavou, která s ním sdílela složitý život s častým stěhováním, vychovali 2 děti - dceru Jaroslavu a syna Milana. Dokázal se radovat i se svými vnoučaty a později i pravnoučaty.

Byl zakládajícím členem a dlouholetým předsedou Klubu českého pohraničí v Třeboni. Stál u zrodu a aktivně pracoval v Jihočeské Krajské radě KČP České Budějovice, jejímž byl čestným předsedou. Kladně byla hodnocena i jeho činnost dopisovatele a kolportéra klubového časopisu Hraničář.

Za své zásluhy a dlouholetou obětavou politickou, vlasteneckou a občanskou angažovanost a veřejně prospěšnou činnost, mj. i práci poslance Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci, byl vyznamenán mnohými našimi i zahraničními řády a medailemi, mj.: Řádem Rudé hvězdy, Vyznamenáním Za statečnost, Za Zásluhy o výstavbu, Za Zásluhy o obranu vlasti, Za službu vlasti, Za obětavou práci pro socialismus, Za zásluhy O ochranu státních hranic ČSSR, pamětní medailemi: k 25. výročí Vítězného února, k 50. výročí založení KSČ, k 40. výročí osvobození, 30. let SNB, k 25. výročí SVAZARMU, Za socialistickou výchovu, Vzorný pohraničník Maďarské lidové republiky, Budovatel Jihočeského kraje a dalšími. Obdržel i všechna, v té době zřízená klubová ocenění, včetně Vlasteneckého řádu KČP.

Přítel Miroslav Kvídera zemřel 20. října 2016. O dva roky později byl na návrh Jihočeské krajské rady KČP uveden do Síně slávy KČP.