Stručná historie Pohraniční stráže Maďarské republiky.

V Maďarsku se po stěhování národů a obsazení území začala zakládat zelená hranice a na období Maďarského království byla zřízena travnatá státní hranice. Král Štěpán I. (St.) byl jedním z prvních, který organizoval pohraniční hrabství a tím hlídal pastviny. Konsolidace rané maďarské pohraniční stráže a organizace ochrany hranic jsou spojeny se jménem krále László I. (Svatý). Jeho paměť byla vždy chráněna pohraniční stráží, stal se patronem pohraniční stráže a Den svatého Ladislava (27. června) byl také Den pohraniční stráže, který organizace každoročně oslavovala.

Hraniční hrabství (marchia) měly v čele "Išpána" zodpovědného za určitý úsek hranice (marchio). Hraničními hrady nebyly staré národnostní hrady, jako v případě obyčejných krajů, ale zemské hrady postavené na maďarsko-slovanských etnických hranicích podél silnic vedoucích ze země (viz: Baranyavár, Bratislava, Nitra, Zemplín). Hraniční kraj byl rozdělen na dvě části, vnitřní- obydlené a vnější neobydlené nebo řídce osídlené. Obě byly odděleny trávníkem plným překážek, na kterém byla průchodnost zajištěna bezbariérovými částmi a hradními branami (viz Kapuvár). Neobydlená část před hranicí byl travnatý porost. Země nebyla ohraničena jediným travnatým porostem, systém byl tvořen hluboce rozdělenými vnějšími a vnitřními travnatými porosty. Střežení prováděl ozbrojený personál složený ze střelců a stráže vedené majorem. V případě nově zřízeného pohraničního kraje obydlená část kraje nebyla obvykle odebrána z jediného existujícího okresu, aby se příliš nezhoršilo její hospodářské a vojenské působení, ale rozptýleně se několik vnitřních krajů a hradních vesnic připojilo k hraničnímu hradu. Proto oblasti pohraničního kraje nebyly nutně sousedící.

Systém pohraničních pevnosti se od 13. století postupně rozvíjel a od 15. století chránil jižní hranice země před rostoucími tureckými útoky.

Pohraniční stráží tohoto období byli stateční muži hraničního hradu (vitézové), kteří bojovali proti tureckým nájezdníkům v hrdinských bitvách při obraně nejen maďarské země, ale celé křesťanské Evropy až do vyhnání tureckých dobyvatelů. Po vytlačení tureckých dobyvatelů byly vytvořeny oblasti pohraniční stráže, které chránili jižní a východní hranice Maďarska. Hranice byla tímto způsobem zajištěna 200 let, ale po roce 1867 postupně zanikly.

Maďarský parlament upravil situaci ostrahy hranic zákonem VIII z roku 1903. Tímto zákonem byla zřízena pohraniční policie. Jednotka, která úspěšně fungovala do konce první světové války, již implementovala úkoly jednotek pohraniční stráže, pohraničního řízení a imigrace.

Mezi dvěma světovými válkami byly maďarské pohraniční stráže ovlivněny možnostmi, které nabízela Trianonská smlouva. Maďarské vládě bylo uděleno povolení zřídit královské maďarské celní orgány pro ochranu hranic. Celní stráž byla maskovanou součástí maďarské armády, působila ve vojenské organizaci, hlídala státní hranici, zajišťovala ochranu hranic a kontrolu malého pohraničního styku a plnila také celní povinnosti. Tato organizace byla od roku 1932 reorganizována do Královské uherské pohraniční stráže a v roce 1938 byla sloučena do armády jako pohraniční lovci. 

Po druhé světové válce hlídání státní hranice a kontrolu pohraničního styku prováděla Vojenská pohraniční stráž a pohraniční policie působící jako samostatná složka státní policie. Od 1. ledna 1950 byla pohraniční stráž začleněna do Státní obrany.Během tohoto období byl na jižní a západní hranici zřízen totální hraniční systém. V roce 1950 bylo na jihu a poté v roce 1952 i na západě vytvořeno 15 km hraniční pásmo, včetně hraničních pásů 500 a 50 metrů, do kterých bylo možné vstoupit pouze s povolením policie nebo pohraniční stráže. Na hranici 50 m mohly vstoupit pouze pohraniční stráže.

V úseku západní hranice byl vedle hraniční čáry postaven technický zátaras z ostnatého drátu. Na jihu i na západě bylo podél státní hranice vybudováno pěchotní minové pole v délce 318 km. Minová pole byla odstraněna v roce 1956, miny byly vyzvednuty, ale na západní hranici byly v roce 1957 položeny. Jižní hraniční pásmo bylo definitivně zrušeno v roce 1965 a západní v roce 1969. Kompletní odstranění min bylo ukončeno v roce 1971 a místo nich byl vybudován 248 km dlouhý nízkonapěťový elektrický signalizační systém SZ-100 používaný v tehdejším Sovětském svazu. 

V roce 1989 začaly významné změny v historii pohraniční stráže. Na západních a jižních hraničních úsecích byl zrušen pás stop a byl odstraněn elektrický signalizační systém na rakouských hranicích.

V roce 1989 Maďarsko přistoupilo k Ženevské úmluvě z roku 1951. V důsledku maďarských změn přišlo do Maďarska mnoho občanů NDR, protože doufali, že se z Maďarska dostanou do západního Německa. Na základě rozhodnutí vlády, po panevropském pikniku, otevřela pohraniční stráž 11. září 1989 hraniční přechody úseku západní hranice. Výsledkem rozhodnutí bylo, že do 9. listopadu, do doby demolice berlínské zdi, se desítky tisíc (odhad) obyvatel NDR přesídlily přes Maďarsko do západní poloviny Německa. 

Od roku 1990 se začala zřizovat profesionální pohraniční stráž a současně došlo k radikální transformaci organizace pohraniční stráže. Bylo vytvořeno deset ředitelství pohraniční stráže - krajských řídících orgánů pohraniční stráže a byly zřízeny odborné střední školy pohraniční stráže, které školily velké množství nově přijatých profesionálních pohraniční stráže. V dubnu 1998 byli poslední příslušníci pohraniční stráže rovněž propuštěni. Povinnosti pohraniční stráže byly rozšířeny a byly přijaty zákony upravující pohraniční stráž. Právní rámec upravující činnost pohraniční stráže je upraven zákonem XXXII z roku 1997 O státních hranicích a pohraniční stráži. 

Po přistoupení Maďarska k Evropské unii se ukázalo, že s postupujícími procesy již nebude zapotřebí samostatná pohraniční stráž, a tak byl připraven návrh na sloučení policie a pohraniční stráže. To znamenalo, že pohraniční stráž v pohraničních oblastech EU byla jednoduše sloučena s policií, zatímco ve východních pohraničních oblastech nezávislost organizace zůstala, ale v rámci policie pod jménem ředitelství ochrany hranic. 

plukovník v.v. Ing. Alexander Lehner
člen KČP
Okresní rada KČP Táborsko,
Dr. Edvarda Beneše